• Vítejte na stránkách naší farnosti!

  • Farní kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích

  • Filiální kostel sv. Urbana v Závadě

  • Filiální kostel sv. Jana Křtitele v Bělé

Copyright 2021 - Římskokatolická farnost Bohuslavice u Hlučína

Vítejte na stránkách naší farnosti

Velikonoční přání

Přání Velikonoce 2021

 

Milí farníci,

vzhledem k trvajícím omezením našich bohoslužebných shromáždění nebude možné zúčastnit se bohoslužeb ve Svatém týdnu jako obvykle. Věnujte proto, prosím, pozornost upravené organizaci. V aktuálním pořadu bohoslužeb se dozvíte konkrétní časy všech uvedených bohoslužeb, kterých je letos více než v předchozích letech. Je ovšem potřeba zařídit se podle následujících pokynů:

 

V Bohuslavicích

- budou všechny bohoslužby od Zeleného čtvrtku až do velikonočního pondělí (8 bohoslužeb) přístupné pouze na zvláštní vstupní lístek.

Každý bude moci zúčastnit se pouze jedné z těchto bohoslužeb, abychom se mohli všichni vystřídat.

Lístky budou k dispozici na Květnou neděli ve farním kostele po skončení křížové cesty a potom kdykoli na zavolání, zazvonění či po bohoslužbách.

Kromě toho bude možné přistoupit ke svatému přijímání mimo uvedené bohoslužby:

na Zelený čtvrtek po večerních obřadech, tzn. od 19:30 do 20:30;

na Velký pátek po poledních obřadech, tedy od 13:30 do 14:30;

na velikonoční neděli od 14 do 15 hodin.

 

V Bělé

- budou všechny bohoslužby od Zeleného čtvrtku až do velikonoční neděle přístupné taktéž pouze na zvláštní lístek, nicméně zájemci se mohou zúčastnit dvakrát: jedenkrát buď na Zelený čtvrtek, nebo Velký pátek a jedenkrát buď na velikonoční vigilii, nebo velikonoční neděli – podotýkám, že lístky na velikonoční neděli již jsou rozebrány.

 

V Závadě

- bude přístupná velkopáteční křížová cesta s následujícím podáváním svatého přijímání.

Mše svatá na velikonoční neděli bude pouze pro rodinu, která má objednanou mši svatou.

Pro ostatní bude kostel v neděli otevřen ke svatému přijímání od 15:15 do 16 hodin.

 

Boží hrob

- můžete navštívit během Bílé soboty ve farním kostele od 8:30 do 17:30 hodin a v Bělé od 9 do 12 hodin.

Homilie ke Květné neděli

„Přichází, už je tady!“ V reakci na takovou informaci máme hodně možností, jak zareagovat: radostně vyjít vstříc, neochotně se odtrhnout od své činnosti, dělat neslyšícího, schovat se, obrnit se a čekat na nejhorší… Jistěže konkrétní reakce bude záviset především na tom, kdo přichází. Bude-li to někdo vytoužený a očekáváný, naše přijetí bude nadšené a radostné. Bude-li to někdo nevítaný či nebezpečný, budeme znechuceni, ba i vystrašeni.

Liturgie této neděle nám v úvodním obřadu představuje Ježíše, jak vjíždí do Jeruzaléma. Což byla to událost velmi radostná. Lid při tom provolával: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Jedná se vlastně o citát z děkovného poutního žalmu (Ž 118,25n). Tento úryvek se v tehdejším židovském prožívání vztahoval na každého poutníka, který přicházel do chrámu, aby uctíval svého Pána, Hospodina. Tady však je citát vztažen přímo na Ježíše – on je tedy ten vpravdě požehnaný, ten, který přichází od Boha, který jako Pán bude vládnout celému světu. To je vlastně mesiášské provolávání, to je očekávání skutečné Boží spásy – tak to podtrhuje i zvolání „Hosana“, které v původním smyslu znamená právě „dej spásu“, jak to čteme v uvedeném verši žalmu, (Ž 118,25). Už tehdy se toto slovo užívalo samostatně v židovské bohoslužbě k radostnému provolání v duchu mesiánského očekávání. Při jásavém Ježíšově příjezdu proto vyjadřuje očekávání zástupu, že Ježíš skutečně přichází jako Mesiáš, jako pravý Král svého lidu. To vystihuje i volání lidu ve verzích dalších evangelistů: „Požehnané království našeho otce Davida, které přichází!“ (Mk 11,10). „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský!“ (Jan 12,12) „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně!“ (Lk 19,38) Lidé zde vyjadřují své nadšení, protože vítají krále, který je spasí.

Číst dál: Homilie ke Květné neděli

Rok svatého Josefa

rok sv josefa 01

 

Papež František vyhlásil 8. prosince 2020 Rok svatého Josefa při příležitosti 150. vyhlášení tohoto světce ochráncem církve. 

Jeho apoštolský list Patris corde u příležitosti výročí tohoto prohlášení naleznete ZDE.

Dekret apoštolské penitenciárie o zvláštním daru odpustků k tomuto roku naleznete ZDE.

Přehledný rozpis získatelných odpustků je k dispozici ZDE.

 

Užitečné informace a inspirace ke svatému Josefu na několika stránkách uvidíte ZDE.

Novéna ke svatému Josefu je k dispozici ZDE.

Můžete využít také křížovou cestu se svatým Josefem.

 

V naší farnosti jsme prožili postní duchovní obnovu právě s tématem sv. Josefa - jsou k dispozici promluvy z této obnovy:

1. promluva: skrytost sv. Josefa

2. promluva: Josef jako otec něžný

3. promluva: Josef jako otec poslušný

křížová cesta + 4. promluva: Josef jako otec odvážně vynalézavý 

 

Svatý Josef, snoubenec Panny Marie, je už od poloviny 17. století spolupatronem českých zemí. A tak právě v tomto měsíci březnu pamatujme zvláštním způsobem modlitbou a skutky pokání na rodiny a církev a vůbec celou současnou situaci v naší zemi!

 

Postní duchovní obnova v Bohuslavicích

Srdečně zveme všechny farníky a další příznivce na duchovní obnovu, která proběhne v našem farním kostele v pátek 26. a v sobotu 27. února 2021.

Můžete se těšit na duchovní promluvy, mši svatou, adoraci, křížovou cestu...

Celý program bude možné sledovat také online na kanálu: https://youtu.be/7R-RMuXVAHw

Bližší informace o programu naleznete ZDE.

 

Pastýřský list biskupa Martina k 1. neděli postní

Milovaní bratři a sestry v Kristu,

před několika dny jsme začali Popeleční středou dobu postní a vydali jsme se na cestu k Velikonocům. Výraz, který je s dobou postní úzce spojen, je pokání. „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ - to jsou slova, která doprovázejí udílení popelce. Jak ale rozumíme onomu slovu pokání?

Pokání z pohledu křesťanství je především velká touha. Je to touha po proměně, touha po obnově a obrácení, je to začátek nové cesty. Ježíš k ní volá hned na začátku svého působení: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Proto je postní doba příležitostí nově uvěřit Kristu a v síle jeho slov se vydat na cestu vlastní proměny a obnovy. Tato touha má zaznít v našem nitru víc, než cokoliv jiného.

Číst dál: Pastýřský list biskupa Martina k 1. neděli postní

Postní doba se svatým Josefem

Nevím, zda si ke svému postnímu úsilí někdy přibíráte určitého nebeského přítele, který vás doprovází na stezkách obrácení a obnovy křtu. Pokud ne, vězte, že církev nám (a zvláště letos) dává za průvodce sv. Josefa, jehož patronát se tradičně rozprostírá nad postní měsíc březen. Na cestu s tímto patronem vám chci nyní nabídnout stručnou inspiraci, která dobře ladí právě s probíhající postní dobou.

DSC 1852

Všimněme si, že o svatém Josefovi je v Novém zákoně řeč pouze ve vyprávěních o Ježíšově příchodu na svět a o jeho dětství: nejprve se tento spravedlivý muž trápí nad rozhodnutím rozejít se s těhotnou snoubenkou Marií, a po andělově pokynu ve snu ji k sobě přijímá; putuje pak ke sčítání do Betléma, a protože se právě tam narodil malý Ježíš, patří pěstoun Páně neodmyslitelně k našim betlémům; s matkou a dítětem následně prchá do Egypta a vrací se zpět po Herodově smrti, přičemž se usazuje v Nazaretě; spatřujeme jej rovněž při zasvěcení v chrámě a také po dvanácti letech při krušném hledání svěřeného Syna na tomtéž místě; pod jeho vedením a v jeho přítomnosti pak Boží Syn vyrůstá v Nazaretě v dospělého člověka. Kristovým veřejným vystoupením však Josef zcela mizí ze scény a žije pouze ve vzpomínce Ježíšových rodáků, kteří v nedůvěře vůči jeho božské moci konstatují, že je přece synem tesaře Josefa (srov. Mt 13.55; Lk 4,22). Takové utichnutí ovšem ve skutečnosti vyjevuje sílu pravého Josefova otcovství. Otec je totiž zásadní postavou právě v růstu a rozvoji svého dítěte; pokud nechává svého potomka zdravě dozrát a citlivě a správně jej vychovává, stává se z dítěte samostatná svobodná osoba, která se od otce odlučuje, a přitom v sobě uchovává a rozvíjí všechny dobré otcovy vklady. Josef se tedy v evangeliích vytrácí, ale zůstává svým plodným otcovstvím v základu přítomen v celém Ježíšově díle. To je tajemství skrytosti, a to nejen téhle otcovské. V našem životě se mnohdy zdá, že vynaložené úsilí je zbytečné, že námaha nebyla pochopena a zúročena, že vložené prostředky zůstaly bez odezvy… Svatý Josef nás učí, že tomu tak není. Každý skrytý (a často nepopulární) krůček nebo čin lásky, služby, věrnosti, zbožnosti, výchovy či morálního zápasu Bůh používá nebývalým a netušeným způsobem – pro dílo spásy, pro vítězství nad zlem, pro posilu potřebným, pro růst církve, pro posvěcení našich blízkých… Tuto skrytost nám připomněl Ježíš na Popeleční středu, když v evangeliu vyzdvihl modlitbu, půst a dobročinnost v soukromém rozměru našeho života: Bůh odplácí těm, kteří bez okázalosti žijí podle evangelia. Je-li tedy postní doba především dobou našeho skrytého zápasu o obrácení, a tak tichého růstu víry a lásky podle Ježíšova vzoru, pak můžeme mít ve svatém nazaretském tesaři skvělého ochránce a průvodce pro každoroční čtyřicetidenní – zvláště pak letos, kdy je strážci Svaté rodiny věnován v církvi celý rok při příležitosti 150. výročí vyhlášení Mariina snoubence ochráncem církve.

P. Vojtěch Janšta

Historie farnosti Bohuslavice u Hlučína

Původně stál v Bohuslavicích podobně jako v okolních obcích dřevěný kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici, o kterém je první písemná zmínka z roku 1434. Při bohuslavickém kostele existovala i fara; ta však fakticky zanikla, když byl koncem 16. století dosazen na celé dolnobenešovské panství pouze jeden farář, který sídlil v Benešově a který vzhledem k rozchvácení tamního farního majetku obdržel obročí bohuslavické fary. Páni na benešovském zámku se starali aspoň o zvelebení bohuslavického kostela, mimo jiné byl obnoven původní deskový obraz Nejsvětější Trojice (roku 1611). Vzhledem ke stavbě zděného kostela v Dolním Benešově v letech 1669-1680 přesídlil farář do Bohuslavic, kde také tehdy probíhalo více bohoslužeb. Kostel v té době obdržel dva nové stříbrné pozlacené kalichy a vysokou monstranci. Myšlenka přenesení sídla farnosti do Bohuslavic nabyla znovu na aktuálnosti ve 20. letech 18. století vlivem všemožných sporů faráře, vrchnosti, měšťanů a vesničanů. Snahy o vyfaření Bohuslavic, Závady a Bělé existovaly po celé 19. století až do 1. světové války.

Se spory ohledně zřízení fary v Bohuslavicích souvisí i stavba nového kostela - s touto myšlenkou přišel tehdejší majitel panství baron Jan Baptista, svobodný pán ze Zuanny, který tím chtěl vyjít vstříc snaze především tehdejšího faráře Federa o přenesení sídla farnosti právě do Bohuslavic. A tak dřevěný, již nevyhovující kostelík měl být nahrazen novou, honosnou stavbou převyšující úroveň všech okolních kostelů. Byl proto vypracován projekt na stavbu nového svatostánku, inspirovaný římskými či vídeňskými stavebními vzory a styly. Autor projektu není znám, ale je zřejmé, že to byl někdo z významnějších, nikoli provinčních architektů. Základní kámen byl položen 27. října 1740. Proto v Bohuslavicích stojí mnohem větší a honosnější chrám než v původním sídle farnosti v Dolním Benešově.

Právě na konci první světové války se podařilo tehdejšímu kooperátorovi pro Bohuslavice P. Karlu Plačkovi dotáhnout spor o vznik farnosti do vítězného konce. Ze sbírek farníků byl nashromážděn obnos 4200 marek, který se podařilo vhodně uložit tak, aby vynášel potřebné úroky. Tím byla odstraněna hlavní zákonná překážka pro vznik farnosti – příjmy faráře nedosahující stanovené roční výše 4000 marek – a Plaček se hned po skončení války pustil do jednání o vzniku farnosti. Před německými úřady, tj. ratibořským landrátem a vládou v Opole, mu pomáhal arcibiskupský komisař Nathan. 1. dubna 1919 se podařilo dosáhnout státního souhlasu. Dekretem olomouckého arcibiskupa kardinála Lva Skrbenského z 1. září 1919 pak byla bohuslavická lokální kooperatura po dlouhodobých snahách a tahanicích definitivně povýšena na farnost. Tím se zmenšil veliký obvod dolnobenešovské farnosti, byl ustanoven první bohuslavický farář P. Karel Plaček a kostel Nejsvětější Trojice se stal farním kostelem. Následně byla postavena nová farní budova. Později přešla pole na bohuslavickém katastru patřící benešovské farnosti do vlastnictví farnosti bohuslavické. Duchovní správa byla bližší, jednodušší, efektivnější. To všechno je ovšem pouze vnější rámec. Farnost je především jakousi živou buňkou církve, kde se předává, odehrává a upevňuje duchovní život věřících.

Dějiny 100 let farnosti ve vybraných datech

1921   

  • 4. května provedena definitivní kolaudace farní budovy (celkové náklady 294 283 korun);
  • 3. září udílena svátost biřmování arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem;

1922   

  • oprava střechy farního kostela, vyměněny některé trámy, desky a krytina;

1928   

  • oprava střechy a dlažby farního kostela;
  • 27. dubna otevřena hrobka v kapli sv. Anny ve farním kostele, nalezeny pozůstatky dvou františkánů – poukaz na dávné působení řeholníků v místní duchovní správě;
  • pozemky dolnobenešovské farnosti na katastru Bohuslavic po dlouholetých sporech převedeny do vlastnictví bohuslavické farnosti;

1930   

  • provedena elektrifikace kostela a fary;

1932

  • 9. a 10. listopadu proběhlo udílení svátosti biřmování;

1933   

  • postaven kostel sv. Jana Křtitele v Bělé jako hřbitovní kaple;

1934   

  • primice P. Jiřího Poštulky;

1936   

  • generální vizitace farnosti;
  • oprava fasády farního kostela – oklepání omítky na celém kostele, znovu namalován obraz rozeslání apoštolů na průčelí;

1943   

  • farář Plaček odvolán pro své protinacistické smýšlení, farářem se stává Augustin Lischka; Plaček nadále bydlí na bohuslavické faře;
  • konfiskace zvonů ve farním kostele, zůstává pouze umíráček;

1944   

  • primice P. Bedřicha Dombka z Bělé;

1945   

  • válečné škody: budova fary těžce poškozena a vyrabována, kostel měl rozbitou střechu nad hlavním oltářem, jednu zázrakem nevybuchlou bombu v okapové rouře (pyrotechnikem zlikvidována až roku 1949), stodola před kostelem vybombardována;
  • sovětští vojáci pochováni u kostela; hned po frontě však museli navrátivší se farníci vojíny vykopat a převézt na hřbitov Sovětů do Hlučína;

1947   

  • 9. v listopadu udílena svátost biřmování olomouckým světícím biskupem Stanislavem Zelou (218 biřmovanců);
  • proběhly lidové misie, které vedli redemptoristé;

1948   

  • 1. května přichází jako provizor P. Vincenc Hurník;

1949   

  • němečtí vojáci pohřbení v roce 1945 na místě úmrtí byli na příkaz mezinárodního Červeného kříže exhumováni a pohřbeni na bohuslavickém a bělském hřbitově, celkem 80 mrtvých;

1950   

  • zhotoveny nové vitráže ve dvou oknech v presbytáři farního kostela: předlohy obrazů P. Hurníka provedla firma Říha z Brna, materiál a práci zaplatili nejmenovaní dárci;
  • opraven farní kostel zvenku včetně věže; každá rodina věnovala v obálce peněžitý dar;

1952   

  • 3. února svěcení nových varhan od firmy Rieger v Krnově ve farním kostele (za 1,3 mil. Kčs), světitel probošt František Kutal z Kroměříže;
  • 5. října požehnán nový obraz u dubů, malovaný na plechu, pořízený v Opavě (dosavadní obraz byl vandalsky zničen;

1953   

  • 10. května požehnány nové kostelní lavice z dubového a ořechového dřeva pro farní kostel (dovezeny z Račic u Vyškova);

1954   

  • 3. května zemřel starý rektor a varhaník Karel Škovránek, jako nový varhaník nastupuje Bruno Vitásek ze Závady;
  • 13. června zemřel první bohuslavický farář P. Karel Plaček;
  • na podzim proveden výkop drenáže okolo kostela za účelem vysušení zdiva;

1955   

  • ve farním kostele položena nová dlažba ze supíkovického mramoru, 8. září večer v tichosti farářem požehnána;

1956   

  • v Bělé vydlážděn chodník ke kostelu žulovými kostkami, získanými ze zrušeného chodníku v Ostravě;

1957   

  • k farnímu odpustu dokončena oprava fresek ve farním kostele, pověšena nová křížová cesta i kopie obrazu Nejsvětější Trojice (autor obojího P. Hurník) a nainstalovány křišťálové lustry ke křížové cestě. Křížovou cestu posvětil P. Antonín Velký, minorita a děkan opavský, obraz i sochu sv. Hedviky posvětil probošt František Kutal;
  • začalo se s generální opravou kaple v Závadě;

1958   

  • října dokončena montáž nových dveří na farním kostele, požehnány při pontifikální mši sloužené P. Josefem Glogarem, generálním vikářem z Olomouce;

1959   

  • pořízen do farního kostela nový vyřezávaný betlém (vytvořil Břetislav Kafka);

1963   

  • pořízeny varhany do kostela v Bělé (ze Slavkova – majetek sestřiček z původního kláštera bl. Anežky v Olomouci) i v Závadě (z Kerhartic, farnost Lublice, kostel určený k likvidaci kvůli stavbě kružberské přehrady);
  • položeny nové schody u farního kostela a dláždění před hlavní kostelní branou;

1964   

  • 2. května začátek stavby lešení pro opravu fasády farního kostela (2320 metrů trubek lešení, 180 fošen), fasáda dokončena 20. června, o den později sloužena mše a Te Deum na poděkování;
  • oprava střechy kapličky u farního kostela, nalezena láhev s dokumenty o výstavbě;
  • července zemřel rodák P. Kazimír Poštulka, misionář v Číně. Ve farním kostele sloužena zádušní mše 20. července, přítomni P. Antonín Lanča z Bolatic a P. Jan Hošek z Píště;

1965   

  • v Bělé opraven kostel a pořízen nový betlém a schody ke kostelu, 13. listopadu posvěcen nový zvon (ze skladiště v Ostravě-Přívozu, sloužil tam v kapli sestrám 1914-18 a 1939-45, mezitím a pak uschován) a tamtéž nové korouhve sv. Floriána a sv. Barbory;

1967   

  • opraveno schodiště na kůr ve farním kostele, zařízen rozhlas;

1969

  • vystavěny záchodky u hospodářské budovy (35 tis. Kčs) a pořízena kamna do farního kostela (34 tis. Kčs). Celoroční provoz kostela činí 75 tis. Kč;

1970   

  • oprava a rozšíření kostela v Závadě (3114 zadarmo odpracovaných hodin);

1972   

  • výmalba farního kostela, oprava řezeb, ozdob a obrazů evangelistů, nové lavice pro rozšíření míst k sezení (30 míst), oprava střechy nad presbytářem (nová břidlice);

1973   

  • po 25 letech proběhlo udílení svátosti biřmování (přes 900 biřmovanců), uděloval biskup Josef Vrana a kancléř Otakar Trtílek;

1974   

  • nový oltář čelem k lidu ve farním kostele (s využitím řezeb darovaných kostelu po zemřelém akademickém sochaři Alfonsu Miketovi), zavedeno elektrické zvonění;

1975   

  • pořízen nový zvon;

1976   

  • nová fasáda na farní budově;
  • na mše svaté v Bohuslavicích chodí 70-80% farníků;

1977   

  • v Bělé a v Závadě sloužena slavnostní mše novoknězem P. Aloisem Hurníkem, synovcem P. Vincence Hurníka;

1978   

  • oprava fasády a střechy kostela v Bělé, pořízen plechový obraz do průčelí kostela (autor P. Hurník);
  • nový mramorový kříž na bohuslavickém hřbitově (ze zrušeného hřbitova v Mnichově u Vrbna);

1979   

  • listopadu soukromě posvěceny tři nové zvony ve věži farního kostela;

1980   

  • oprava fasády a věže farního kostela, oprava střechy (břidlice použita ze školy v Dolním Benešově);
  • 10. srpna zemřel v Petřkovicích druhý bohuslavický farář P. Augustin Lischka;

1984   

  • 22. července udílení svátosti biřmování (430 biřmovanců) biskupem Josefem Vranou a generálním vikářem Františkem Vymětalem;
  • návštěva bohoslužeb: školní mládež 90%, dospělí 70-80%;
  • výuka náboženství ve škole potlačována omezujícími předpisy: pouze jedna přidělená hodina týdně na 40 žáků, výuka může začít až hodinu po ukončení normální výuky, vyšší třídy nejsou vyučovány;
  • pořízen nový ambon do farního kostela a elektrické topení (10 ks akumulační kamna za 80 tis. Kčs), zdvojena okna;

1986   

  • májových pobožností se denně účastní 50-70 družiček (každoročně upomínka za horlivé docházení – připravují sestřičky dominikánky v Broumově a Kadani), na křížové cestě je cca 100 školní mládeže;
  • zahájena oprava fresek za hlavním oltářem, neshody s památkáři ohledně dekorativní rekonstrukce, v dalších letech pro výhrady památkářů a blokování nekomunistických malířů práce zastaveny, opraveny jen boční oltáře, klenba neopravena;

1988   

  • pořízeny tři křišťálové lustry do kostela v Bělé – jeden ke cti sv. Jana Křtitele a dva na poděkování Panně Marii za ochranu na frontě u Stalingradu;

1989   

  • nový mozaikový obraz na průčelí farního kostela – daroval jej ke svému 50letému kněžskému jubileu P. Hurník;
  • svatořečení Anežky České v Římě se zúčastnilo 20 lidí z Bohuslavic;

1990   

  • čtyři turnusy farníků na pouti v Lurdech;

1992   

  • dle nařízení arcibiskupské konzistoře zřízena farní rada, která má faráři pomáhat v oblasti duchovní správy i v hospodářství;

1993   

  • přestávají se každodenně číst „Otčenášky“ pro velký počet a tedy velké zdržení; proto je za rok odslouženo asi 15 mší za ty, kteří jsou v Otčenáškách zapsáni;
  • oprava farní budovy;

1994   

  • jubileum 80 let P. Hurníka;

1995   

  • farní zájezd na svatořečení Jana Sarkandra do Olomouce;
  • sbírka na nový kostel v Chuchelné (20 tis. Kč);

1996   

  • dokončení opravy zdi okolo kostela, oprava fasády farního kostela, nová měděná krytina nad sakristií a kaplí sv. Anny;

1997   

  • udílení svátosti biřmování, jubileum 250 let kostela;

1999   

  • dokončeno rozšíření kostela v Bělé (presbytář a věž), 20. 6. vysvěceno biskupem Lobkowiczem; obecní úřad vybudoval ke kostelu novou cestu;
  • 85 let faráře Hurníka; přichází nový duchovní správce P. Lumír Tkáč, P. Hurník zůstává ve farnosti jako kaplan;

2000   

  • plné používání nového kancionálu, podávání svatého přijímání laiky, obnoven průvod při slavnosti Božího Těla, vznik scholy, adventní soutěž dětí na rorátech, zrušeno odpolední nedělní požehnání pro malou účast, hojnější přistupování ke svatému přijímání po návštěvě a vysvětlení diecézního biskupa 26. března;
  • nová okna na farní budově, rekonstrukce elektřiny a instalatérské práce;

2001   

  • první církevní silvestr spojený s duchovní obnovou, účast cca 200 mladých lidí z okolí, první živý betlém na Štědrý den;
  • ustanoveni čtyři lektoři pro předčítání Božího slova při liturgii;
  • října udílení svátosti biřmování v Bělé (54 farníků) biskupem Lobkowiczem;
  • schází se polečenství mládeže, manželské páry a manželé důchodci;
  • realizováno osm poutí, účast 262 farníků (Medžugorje, Velkopolské Petrovice + tuzemské zájezdy), poprvé uspořádána Tříkrálová sbírka;
  • upraven vstup do kostela v Bělé – jedny dveře, instalovaná nová zpovědnice;
  • úprava presbytáře v Závadě, nový oltář, nová zpovědnice;

2002   

  • odvodnění obvodové zdi kostela, úprava prostoru na kůru, nový rozhlas;
  • srpna umírá P. Vincenc Hurník, pohřben v Bohuslavicích; 25. října umírá P. Antonín Hlubek SJ, pohřben v rodišti v Háji v rodinné hrobce;

2003   

  • oprava chodníků před farním kostelem a obvodových zdí, pořízena nová zpovědnice;
  • v Bělé úprava přesbytáře, 15. listopadu biskupem Lobkowiczem posvěcen nový mramorový oltář;
  • společná oslava 50. narozenin otce Lumíra a 40. narozenin otce Kazimíra;
  • 12. října udílení svátosti biřmování (68 lidí), první vánoční koncert chrámového sboru;

2004   

  • oprava kapličky pro průvod Božího Těla, nový plot před farou;
  • sčítání věřících na nedělních bohoslužbách: Bohuslavice 725 (46%), Bělá 198 (28%), Závada 147 (25%);

2005   

  • o prázdninách první farní tábor pro děti;
  • otec Lumír odchází do Bílovce, darem od farníků dostává poutní zájezd do Svaté země,
  • přichází o. Kazimír Buba;
  • oprava a rekonstrukce schodů ve věži, úprava sklepních prostor fary na klubovny;

2006   

  • zavedeny páteční dětské bohoslužby a hodinová tichá adorace na první pátek;
  • přichází kaplan P. Peter Kerak, po třech měsících jej střídá P. David Kantor;
  • první sobotní farní zahrada na odpust, posvěcen nový kříž na začátku vesnice od Dolního Benešova;
  • výměna oken v sakristii, u sv. Anny a na oratořích;

2007   

  • zájezd společenství rodin a seniorů do Beskyd (Javorový);
  • udílení svátosti biřmování 5. května biskupem Lobkowiczem (67 farníků);
  • první obnovená pěší pouť do Hrabyně (asi 50 věřících), starší dopraveni autobusem;
  • rekonstrukce automatického pohonu zvonů a hodin;
  • 19. prosince uřezán a poškozen nedávno obnovený misijní kříž u kostela;

2008   

  • od září do prosinec úprava presbytáře s novým oltářem, ambonem a podlahovým topením (700 tisíc Kč);

2009   

  • ledna posvěcen biskupem Lobkowiczem nový oltář; oprava fasády farní budovy;
  • David Kantor v listopadu přeložen do Strahovic, ve Vřesině zemřel P. Tadeáš Wojnar;

2010   

  • oprava střechy nad presbytářem (1.687.000 Kč), u fary pan Ervín Dominik zhotovil dřevěný přístřešek a nábytek;
  • opraven interiér kaple v Závadě (600.000 Kč), v Bělé pořízen nový nábytek do sakristie;

2011   

  • oprava varhan ve farním kostele, obnoven kamenný kříž na Kozmické, který byl povalen větrem či vandalem;

2012   

  • od května do října práce na obnově barokních fresek v presbytáři farního kostela;

2013   

  • oprava fresek v lodi kostela (celkem 3 miliony Kč), žehnání kapličky sv.Urbana na Lipové;

2014   

  • pouť poznávání kostelů našeho děkanátu, vizitace farnosti biskupem Lobkowiczem, obnoven kříž P. Rothera na hřbitově;

2015   

  • udílení svátosti biřmování 3. května biskupem Lobkowiczem (54 farníků);
  • uskutečněn farní výlet na kole po okolních kostelích;
  • na podzim začátek společenství rodin v Bělé, zavedeny večery chval ve farním kostele, probíhá a výuka katechismu pro dospělé;
  • nová kamna v kostele a rozvodní skříň, oprava podlahy v sakristii;

2016   

  • oprava fresek nad kůrem, vyčištěšní a naladění varhan;
  • odchází farář Kazimír Buba, přichází nový duchovní správce Marek Žukowski;

2017   

  • zřízeny webové stránky farnosti, poprvé a s velkou návštěvností uspořádána Noc kostelů;
  • přichází nový duchovní správce P. Vojtěch Janšta;

2018

  • opravena hospodářská budova vedle fary, výměna střešní krytiny na kostele v Bělé; instalace pamětních desek padlých z první a druhé světové války na kostele v Bělé;

2019   

  • 100. výročí založení bohuslavické farnosti: výstava o Matce Tereze, smírčí pobožnost v postní době, cyklopouť na Hostýn, udílení svátosti biřmování P. Adamem Ruckim (58 farníků), výlet na kole bez cvrčku, pouť do Hrabyně, zřízení výstavní místnosti nad sakristií, farní výstava na Anenských slavnostech, hlavní oslavy 15. září, říjnová pouť k opavským kostelům, listopadová pouť do Svaté země.

 

f t g m

Smartlook