Vítejte na stránkách naší farnosti

Bilance 2019

Ohlédnutí za rokem 2019 v bohuslavické farnosti

I. Bohoslužby a svátosti

Křty: 23, z toho 2 z Bělé, 4 ze Závady: 22 malých dětí, 1 dospělá osoba. Svatby: 7, z toho 2 ze Závady, 1 z Kyjovic. Prvokomunikanti: 13 z Bohuslavic a 4 ze Závady, připravuje se 31; v Bělé letos 7, příprava na příští rok neprobíhá. Biřmovaných 1. června v Bohuslavicích 58 biřmovanců; dalších 5, kteří se připravovali s nimi, byli biřmováni 9. 6. v ostravské katedrále.

Počty účastníků nedělních bohoslužeb dle sčítání 6. října: celkem 643 lidí, což je cca 21% občanů farnosti; průměrný věk: 50,63 let; 253 mužů, 390 žen = 39% mužů, 61% žen; v Bohuslavicích 428 lidí, což je cca 25% občanů; průměrný věk: 49,7 let; 175 mužů, 253 žen = 41% mužů, 59% žen; ranní: 183 lidí, 55,83 let, 73 mužů, 110 žen; velká: 245 lidí, 43,52 let, 102 mužů, 143 žen; v Závadě: 92 lidí, což je cca 15% občanů; průměrný věk: 54,8 let; 34 mužů, 58 žen = 37% mužů, 63% žen; v Bělé: 123 lidí, což je cca 18% občanů; průměrný věk: 53,92 let; 44 mužů, 79 žen = 36% mužů, 64% žen.

Navštěvoval jsem během roku až 30 nemocných či umírajících s udílením svátostí. Pohřby: 37, z toho 17 v Bohuslavicích, 11 v Závadě a 10 v Bělé.

Vánoce 2019

Slovo k adventu 2019

Před několika dny nám vstupem do adventu začal nový liturgický rok, a já se nemohu neohlížet za tím uplynulým, který jsme v naší farnosti prožili výrazným způsobem ve jménu oslav stoletého trvání bohuslavické farnosti. Zdařily se mnohé akce, duchovní programy, poutě či výlety. Poslední tečkou za oslavami bude almanach, který jsme k našemu farnímu jubileu připravili a který spatří světlo světa (vlivem komplikací a stálého přísunu nových informací nakonec až) začátkem příštího kalendářního roku.

Koneckonců není nejpodstatnější, co a jak jsme prožili, kde jsme byli, co se nám líbilo či nelíbilo, oč jsme se obohatili, na čem jsme spolupracovali… To je nutný předpoklad: musíme vycházet z nějaké prožité skutečnosti. Ale rozhodující nakonec je, co z toho v nás přetrvává a jak to umíme zapojit do denního života. V této souvislosti se mi připomíná jeden citát s tímtéž důrazem: „Život je z 10% to, co se mi stane a 90% to, jak na to reaguji.“ (John C. Maxwell) Oslavy farnosti v nás měly povzbudit to, co hodláme rozvíjet takříkajíc za pochodu, v přetrvávající životní realitě.

Snad je právě advent vhodnou příležitostí si to uvědomit: můžeme v jeho průběhu vždycky vzpomínat na to, jaké to bylo tenkrát, když se narodil Ježíš; můžeme vzpomínat, jaké to bylo tenkrát, když jsme šli jako malé děti na půlnoční; můžeme vzpomínat, co jsme prožili při té či oné církevní, rodinné, společenské události… Ale nebude-li nás zajímat, co to znamená teď pro nás, zůstanou z toho všeho jen vágní a brzy se rozplynuvší vzpomínky bez vlivného účinku na náš život. Reálný církevní advent je naopak prožívaným očekáváním příchodu Toho, který byl, je, bude, zůstává navěky a pro nás a naši záchranu se z lásky stal i lidským tvorem, blízkým tak každému z nás.

Kéž vaše větší či menší prožitky účinně inspirují a přetvářejí realitu vaší každodennosti! Kéž je pro vás i letošní advent jedním z dalších krůčků k pochopení bezbřehé a zároveň zcela osobní a konkrétní Boží blízkosti!

P. Vojtěch Janšta, administrátor bohuslavické farnosti

Homilie o 31. neděli v mezidobí – k palčivým aktualitám v církvi

Sestry a bratři!

Mnozí dospělí mají rádi pohádky, ponejvíce proto, že to v nich vždycky dobře dopadne. Všichni bychom si jistě přáli, aby i ty naše příběhy psané životem končily po všech dramatech a složitostech vždycky jako v pohádce. Dnešní evangelium o Zacheovi působí vskutku jako pohádkově líbivý příběh: Ježíš zavolá na hříšného celníka, ten rychle seskočí, uhostí Ježíše ve svém domě, obrátí se, slíbí nápravu, a je zde happyend! Jistě, láskyplné Boží působení skutečně koná zázraky a přivádí bezpočet lidí ke štěstí. Nicméně tak růžově jednoduché vyústění tenhle příběh rozhodně neměl. Je potřeba si všimnout jedné věty, kterou evangelista uvádí ve spádu děje jakoby mimochodem: „Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: ‘Vešel jako host k hříšníkovi!‘“ Tato nelibost všech okolostojících nás upomíná na Ježíšovo časté jednání, že totiž stoloval s celníky a hříšníky v jejich domech. Každý pravověrný Žid těmito veřejnými zvrhlíky a odpadlíky pohrdal a stranil se jich. Ježíš tedy prováděl něco neslýchaného, pohoršlivého a neobhajitelného, co spolu s dalšími jeho novotami vzbuzovalo nenávist farizeů a vedlo k jeho odmítnutí a v důsledku ke smrti. Jenže Ježíš takhle riskoval proto, aby „zachránil, co zahynulo“. Tento jeho důsledný postoj našel svůj vrchol na kříži, který byl obrovským rizikem: rizikem ztráty všech příznivců, odvratu a pohoršení učedníků, pro které byl odsouzený a ukřižovaný Mesiáš povýtce nestravitelným soustem. Ježíš takto riskoval všechno, svůj život, své dílo a působení, aby vykoupil celý svět, aby každičkého člověka vysvobodil ze spárů zla!

A v tomto riskantním podnikání pokračuje Kristus Pán v církvi po všechny časy. Každý z nás je více či méně Zacheus, kterého Pán vybízí, aby uposlechnul jeho volání: „Pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ Pojď dolů z toho místa, kde hledáš štěstí, řešení životních situací a způsoby překonání překážek, kde hledáš smysl života a sílu pro něj, kde hledáš Boha a lásku… Na každého hříšníka takto Ježíš v církvi volá, aby jej mohl navštívit, jemu odpustit a proměnit a posílit jej na cestu životem.