Historie farnosti Bohuslavice u Hlučína

Původně stál v Bohuslavicích podobně jako v okolních obcích dřevěný kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici, o kterém je první písemná zmínka z roku 1434. Při bohuslavickém kostele existovala i fara; ta však fakticky zanikla, když byl koncem 16. století dosazen na celé dolnobenešovské panství pouze jeden farář, který sídlil v Benešově a který vzhledem k rozchvácení tamního farního majetku obdržel obročí bohuslavické fary. Páni na benešovském zámku se starali aspoň o zvelebení bohuslavického kostela, mimo jiné byl obnoven původní deskový obraz Nejsvětější Trojice (roku 1611). Vzhledem ke stavbě zděného kostela v Dolním Benešově v letech 1669-1680 přesídlil farář do Bohuslavic, kde také tehdy probíhalo více bohoslužeb. Kostel v té době obdržel dva nové stříbrné pozlacené kalichy a vysokou monstranci. Myšlenka přenesení sídla farnosti do Bohuslavic nabyla znovu na aktuálnosti ve 20. letech 18. století vlivem všemožných sporů faráře, vrchnosti, měšťanů a vesničanů. Snahy o vyfaření Bohuslavic, Závady a Bělé existovaly po celé 19. století až do 1. světové války.

Se spory ohledně zřízení fary v Bohuslavicích souvisí i stavba nového kostela - s touto myšlenkou přišel tehdejší majitel panství baron Jan Baptista, svobodný pán ze Zuanny, který tím chtěl vyjít vstříc snaze především tehdejšího faráře Federa o přenesení sídla farnosti právě do Bohuslavic. A tak dřevěný, již nevyhovující kostelík měl být nahrazen novou, honosnou stavbou převyšující úroveň všech okolních kostelů. Byl proto vypracován projekt na stavbu nového svatostánku, inspirovaný římskými či vídeňskými stavebními vzory a styly. Autor projektu není znám, ale je zřejmé, že to byl někdo z významnějších, nikoli provinčních architektů. Základní kámen byl položen 27. října 1740. Proto v Bohuslavicích stojí mnohem větší a honosnější chrám než v původním sídle farnosti v Dolním Benešově.

Právě na konci první světové války se podařilo tehdejšímu kooperátorovi pro Bohuslavice P. Karlu Plačkovi dotáhnout spor o vznik farnosti do vítězného konce. Ze sbírek farníků byl nashromážděn obnos 4200 marek, který se podařilo vhodně uložit tak, aby vynášel potřebné úroky. Tím byla odstraněna hlavní zákonná překážka pro vznik farnosti – příjmy faráře nedosahující stanovené roční výše 4000 marek – a Plaček se hned po skončení války pustil do jednání o vzniku farnosti. Před německými úřady, tj. ratibořským landrátem a vládou v Opole, mu pomáhal arcibiskupský komisař Nathan. 1. dubna 1919 se podařilo dosáhnout státního souhlasu. Dekretem olomouckého arcibiskupa kardinála Lva Skrbenského z 1. září 1919 pak byla bohuslavická lokální kooperatura po dlouhodobých snahách a tahanicích definitivně povýšena na farnost. Tím se zmenšil veliký obvod dolnobenešovské farnosti, byl ustanoven první bohuslavický farář P. Karel Plaček a kostel Nejsvětější Trojice se stal farním kostelem. Následně byla postavena nová farní budova. Později přešla pole na bohuslavickém katastru patřící benešovské farnosti do vlastnictví farnosti bohuslavické. Duchovní správa byla bližší, jednodušší, efektivnější. To všechno je ovšem pouze vnější rámec. Farnost je především jakousi živou buňkou církve, kde se předává, odehrává a upevňuje duchovní život věřících.

Dějiny 100 let farnosti ve vybraných datech

1921   

1922   

1928   

1930   

1932

1933   

1934   

1936   

1943   

1944   

1945   

1947   

1948   

1949   

1950   

1952   

1953   

1954   

1955   

1956   

1957   

1958   

1959   

1963   

1964   

1965   

1967   

1969

1970   

1972   

1973   

1974   

1975   

1976   

1977   

1978   

1979   

1980   

1984   

1986   

1988   

1989   

1990   

1992   

1993   

1994   

1995   

1996   

1997   

1999   

2000   

2001   

2002   

2003   

2004   

2005   

2006   

2007   

2008   

2009   

2010   

2011   

2012   

2013   

2014   

2015   

2016   

2017   

2018

2019