Vítejte na stránkách naší farnosti

Vážení a milí farníci,

všemožné letní akce, dovolené, prázdninové pobyty či přeskupení pracovních směn ovlivňují náš běžný denní či týdenní program. Je třeba odlišně plánovat či pružně reagovat. S těmito změnami je spojena také naše návštěva nedělních bohoslužeb. Platí zde podobně jako v jiných záležitostech: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. V naší zemi i v zahraničí je většinou dostatek příležitostí k účasti na mši svaté ve sváteční den. Proto si můžeme naplánovat místo i čas pro bohoslužby tak, abychom s nimi mohli skloubit své letní programy. Dovolte mi k této praxi přidat několik poznámek.

1. Věnujme pozornost plánování nedělní bohoslužby. Zvláště v případě dovolené častokrát domýšlíme a chystáme veškeré možné detaily a možnosti zábavy, a bohoslužba zůstává poněkud stranou. Pokud si pobyt organizujeme sami, lze jej uzpůsobit tak, aby prostor pro mši svatou zůstal pevný a důstojný, nikoli náhodný či ve smyslu: uvidíme, jestli to vyjde. Vztah s Bohem se podobně jako každý vztah odehrává a upevňuje nejvíce v běžných dnech a při pravidelných setkáních. Právě do svých letních programů bychom měli Pána zapojovat a sdílet s ním to, co prožíváme. Nedělní mše svatá je k tomu privilegovaným prostorem.
2. Pokud jsme na pobytu v zahraničí, vyhledejme si bohoslužbu v jakémkoli v dostupném kostele. Jestliže nerozumíme jazyku, v němž se mše svatá slouží, je vhodné si dohledat biblické i další texty k příslušné neděli. Jsou běžně dostupné v mobilních aplikacích a na webových stránkách např. www.liturgie.cz. Účast na mši svaté má samozřejmě nedocenitelnou hodnotu, i když nerozumíme jazyku, v němž je sloužena – pokud se účastníme ochotně a zbožně. Avšak k hlubšímu prožívání může velmi přispět naše připravenost a schopnost naslouchat tomu, co se při slavení eucharistie zvěstuje. Připravenost k porozumění Božímu slovu je pro náš duchovní život zásadní.
3. Navštivme bohoslužby jiných křesťanských církví, pobýváme-li na místech, kde nejsou katolické kostely. Nejbližší ve víře i bohoslužbě jsou nám církve východní. Existují i katolíci východních obřadů, tedy nejběžněji tzv. řeckokatolíci, kteří slaví v jednotě s námi stejnou bohoslužbu, při níž tedy můžeme přistupovat ke svatému přijímání – je ovšem potřeba nechat otevřená ústa k přijímání pod obojí způsobou (ze lžičky, kterou neolizujeme!). U východních církví, které nejsou v jednotě s katolickou církví (nejčastěji tzv. pravoslavní v Řecku, Bulharsku, Rusku aj.), přistupujeme ke svatému přijímání jen v případě opravdové potřeby a navíc s ohledem na to, zda příslušná církev připouští ke svátostem křesťany jiných vyznání. Při běžné jednorázové návštěvě tedy ke svátostem u těchto církví nepřistupujeme. Zásadně se pak nezapojujeme do společné večeře Páně u bohoslužeb evangelického typu, protože se nejedná o skutečnou svátost. Každopádně však je prostá účast na jakékoli křesťanské bohoslužbě lepší než neúčast – čas, který si vyhradíme a který věnujeme Pánu, je způsobem, jímž světíme sváteční den. Pokud uděláme, co můžeme pro naše nedělní slavení bohoslužby s Pánem, ačkoli nemůžeme být na katolické bohoslužbě, nehřešíme, ale naopak v rámci možností plníme třetí přikázání.
4. Ve sváteční den si vyhraďme čas k soukromé modlitbě, předčítání Božího slova, modlitbě růžence apod., pokud jsme odkázáni na organizaci zájezdu či pobytu tak, že se nemůžeme účastnit žádné bohoslužby. Po návratu je pak užitečné navštívit jakoukoli bohoslužbu v kterýkoli den, protože tím dáváme důležitý prostor Bohu v našem duchovním životě. Ani v takovém případě se nejedná o hřích, který by vylučoval ze společenství s Pánem, takže můžeme přistupovat k eucharistii.
5. Účast na tzv. mši s nedělní platností v sobotu večer je častou praxí při návštěvách nedělní bohoslužby. V případě potřeby, nouze, cestování, zaměstnání, návalu naléhavých povinností apod. je samozřejmě tato účast možná jako způsob náhradního slavení neděle. Nicméně se nejedná o řádnou a normální praxi, je to vždycky výjimka (kromě tzv. vigilií, tedy mší v předvečer slavnosti Narození Páně, Zmrtvýchvstání Páně, Seslání Ducha svatého a ještě o několika dalších význačných slavnostech). Sobota totiž není neděle – a když se v noci vyspíme a ráno se probudíme, nastává v našem vnímání nový den. A právě neděle je dnem, který máme zvláštním způsobem věnovat Bohu a svému posvěcení, takže by měla být vyhrazena bohoslužbě – vždyť je to naše křesťanská oslava, jde o setkání se samotným Bohem! Chodívá-li se na nedělní mši zásadně v sobotu, pak se obyčejně křesťansky neslaví ani sobota, ani neděle, zbude jen jakási izolovaná účast na mši na přelomu dní. Častým argumentem k účasti na sobotní mši je potřeba vyspat se po celotýdenní námaze. Je jistě potřeba si odpočinout a vyspat se, ale to si lze zorganizovat i jinak. V praxi to totiž potom vypadá tak, že na všechno možné si člověk najde čas a všechno si přizpůsobí, jen nedělní mše je problém. Tehdy už není na prvním místě Bůh, ale člověk sám. Toto smýšlení rozhodně nelze podporovat. To je také důvod, proč se v naší farnosti taková sobotní bohoslužba nekoná. Pro případ naléhavé potřeby je v okolí dostatek takových sobotních večerních mší.

Přeji Vám všem požehnané letní dny na vašich cestách, při prázdninových aktivitách, při odpočinku a zábavě, s Vašimi blízkými – a při tom všem v živém společenství s naším dobrým a ustavičně přítomným Pánem!

P. Vojtěch Janšta