Vítejte na stránkách naší farnosti

Sešel se rok s rokem a přibližně padesátka bohuslavických farníků opět nasedá v brzkých ranních hodinách před kostelem do autobusu a vyráží vstříc poutním dobrodružstvím, tentokrát za svatou Ludmilou.  Prvním zastavením na naší pouti, po případném zdřímnutí v autobuse, bylo poutní místo Kalvárie u Jevíčka. Barokní kostel a přilehlé stavby vybudované na vrcholu kopce jsou inspirovány jeruzalémskou Golgotou. Navštívili jsme tak Boží hrob, Getsemany, místo ukřižování a kámen pomazání jakož i místo zesnutí Panny Marie a jeskyni narození. Ti, kteří navštívili Svatou zemi, si tak mohli připomenout atmosféru těchto míst a  ti, kteří zatím tuto zemi nenavštívili, si mohli dokreslit obraz svých představ pomocí těchto napodobenin. Tento komplex budov nechal vybudovat dědic jaroměřického panství jako projev díků za odvrácení morové nákazy. Po společném foto pod kalvárií jsme pokračovali směr Kolín.  Vlastně ani nevím, jestli stojí v pěkné rovině, ale vím, že tam mají krásný kostel svatého Bartoloměje. Paní průvodkyně nás provedla touto gotickou stavbou včetně kostnice.  Po občerstvení na prosluněném náměstí kávou či vínem (probíhal tam vinný košt) jsme se vydali do Staré Boleslavi. V kostele Nanebevzetí Panny Marie, který jsme navštívili i při loňské pouti, jsme slavili mši svatou. Po modlitbě za vlast u Palladia země české měli všichni možnost si ho také prohlédnout.  Následovala návštěva nově otevřené baziliky svatého Václava, kde byl svatý Václav zavražděn svým bratrem Boleslavem I.  Po přesunu do Brandýsa nad Labem, což byl už jen opravdový kousek, jsme se mohli těšit na večeři a po dlouhém dni i na odpočinek.

Posilněni společnou snídaní jsme další den vyrazili na Levý Hradec. V kostele svatého Klimenta, který je nejstarším kostelem v Čechách a který založil první český kníže Bořivoj, manžel svaté Ludmily, jsme prožili nedělní mši svatou. Toto na první pohled skromně vypadající místo v sobě nese krásu, kterou čas ještě více umocnil. Dalším místem naší pouti byla Budeč. Příjemnou procházkou jsme vystoupali k místu, kde bylo průvodně hradiště a kde vyrůstal kníže Václav a učil se podle legend žaltáři. Je pravděpodobné, že zde s ním pobývala i jeho babička svatá Ludmila, které byla svěřena výchova nezletilého knížete po smrti jeho otce. Prohlédli jsme si jedenáct století starý kostel sv. Petra a Pavla a místo, kde byly vyznačeny základy zbořeného kostela Panny Marie. Za krásného slunného počasí jsme nasedali do autobusu a vydali se směr Praha - do kostela svaté Ludmily na Vinohradech. V tomto novogotickém svatostánku nás svým vlídným hlasem přivítal místní farář a zasvětil nás do historie kostela. Dozvěděli jsme se také, kdo z osobností veřejného života tento kostel navštěvoval či navštěvuje a kdo v něm přijali svátost manželství. Na závěr jsme měli možnost zazpívat píseň o svaté Ludmile za doprovodu zdejších nádherně znějících varhan a také vyposlechnout tento jedinečný nástroj, na který zahrál otec Vojtěch. Po drobných peripetiích s dopravou  jsme se přesunuli na Pražský hrad, a to konkrétně do baziliky svatého Jiří, kde jsou uloženy ostatky svaté Ludmily. Stihli jsme se ještě společně pomodlit, a byl konec prohlídkového času. A tak jsme se po menším rozchodu museli rozloučit s Prahou a vydat se směr Brandýs nad Labem, kde nás už čekala teplá večeře a odpočinek.

Následující den jsme opustili místo našeho ubytování a vydali se do Svatého Jana pod Skalou. Jde o malebné místo v Chráněné krajinné oblasti Český kras s tyčící se mohutnou skalní stěnou, na jejímž vršku je kříž. Podle legendy zde v jeskyni čtyřicet let pobýval první český křesťanský poustevník Ivan, kterému se zjevil Jan Křtitel a předal mu dřevěný kříž. Ivan se také podle legendy za podivných okolností setkal s Bořivojem, který při štvanici postřelil Ivanovu laň. Toto i další zajímavosti tohoto místa nám v kostele svatého Jana Křtitele povyprávěl bývalý pan starosta této obce, a to včetně překotné historie přilehlého kláštera, který v průběhu let byl koželužnou, prádelnou, učitelským ústavem, táborem nucených prací, věznicí, školou ministerstva vnitra, kde se školili příslušníci státní policie. Nakonec byl klášter vrácen církvi a nyní je zde Vyšší pedagogická škola. Zdejší kostel je propojen přímo s jeskyní, kde poustevník přebýval. Stihli jsme ještě vyšlapat na vyhlídku ke kapli povýšení svatého Kříže a určitě by stálo za to, vyšplhat se až na vrchol skalní stěny, ale na to nám už nezbýval čas. Čekala nás mše svatá v kostele svaté Ludmily na Tetíně. Tetínské hradiště bylo místem pobytu a vraždy první české světice kněžny Ludmily, kterou nechala uškrtit její snacha Drahomíra. Dále jsme si prohlédli kostel svaté Kateřiny a kostel svatého Jana Nepomuckého, místo, odkud nechal svatý Václav převézt ostatky své babičky do baziliky svatého Jiří na Pražském hradě. Z vyhlídky na místě pozůstatků středověkého hradu byl hezký pohled do krajiny, kterou protéká řeka Berounka. Posledním poutním zastavením byl Sázavský klášter, kde působil svatý Prokop, první opat tohoto kláštera, ve kterém byly slouženy slovanské bohoslužby. Modlitbou a zpěvem „Postrachu zpupných v dobách všech, s jakou to slávou, zdviháš se mocný v srdci Čech, tam nad Sázavou“…… jsme se v kryptě kostela, kde jsou uloženy ostatky svatého Prokopa, rozloučili s tímto místem a vydali se domů. Pak už jen nezbytná zastavení k občerstvení, veselé sdílení, poděkování organizátorovi, který ověřil naši poutní pozornost kvízem vztahujícím se k poutním místům, a autobus s poutníky dorazil domů. Věřím, že nejen mně se mlhavé představy o svědcích víry, které tak často ve společné modlitbě prosíme o přímluvu, rozjasnily, zostřily a nabraly jasnějších kontur a barev. A byl to také opět příjemný čas, ve kterém jsme mohli pobýt více spolu a vzájemně se svou přítomností obohatit.

Zuzana Černá