• Vítejte na stránkách naší farnosti!

  • Farní kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích

  • Filiální kostel sv. Urbana v Závadě

  • Filiální kostel sv. Jana Křtitele v Bělé

Copyright 2023 - Římskokatolická farnost Bohuslavice u Hlučína

Vítejte na stránkách naší farnosti

Ohlédnutí za květnovým putováním na mariánská poutní místa Brna a okolí

Květnovou sobotu se bohuslavičtí, závadští a bělští poutníci, kteří v tomto chladnějším ránu vyklouzli z teplých postelí, vydali na pouť po mariánských poutních místech v okolí města Brna. Sešlo se nás právě tolik, abychom zaplnili autobus. Zatímco někteří dospávali, ostatní se pustili do družných rozhovorů, a za tohoto ševelení jsme se dopravili k první zastávce v Brně-Tuřanech. Toto starobylé mariánské poutní místo je jedním z nejstarších na Moravě s počátkem, dle legendy, až v cyrilometodějské době. Slovanští apoštolové svatý Cyril a Metoděj přinesli podle pověsti sošku Matky Boží na Moravu. Při rozvrácení Velké Moravy ji zbožný lid ukryl v lese.  „Roku 1050 šel nábožný a u svých sousedů vážený rolník Horák, v Chrlicích usedlý, večer z polní práce domů. Na místě, kde jsou nyní Tuřany, byl les a v něm keře planých růží. Zde spatřil blíže cesty v jednom keři velké světlo zářící na všechny strany. Byl to oheň bez kouře, bez plápolu a bez praskotu. Nelekl se toho muž statečný, ale byl zvědav, co se zde děje neobyčejného. Hned se domníval, že se tu něco nebeského, podivuhodného ukrývá; přistoupí, a hle! Vidí věc neobyčejnou, vidí tu nebeskou Růži neporušenou žádným trním hříchů, vidí Matku Boží, od níž světlo nebeské tak mocně se šíří.“ Na místě, kde byla soška podle legendy nalezena, stojí nyní kaple Zjevení a v ní nápis: „Zde tuřanským k radosti, nalezla se matka milosti.“ Součást tuřanského poutního areálu tvoří kostel Zvěstování Panně Marii, šestiboká raně barokní kaple, ambity a zahrada s kašnou, růžemi a vzrostlými kaštany.

Po prvním duchovním nadechnutí a prohlídce jsme se vydali za drobného jarního deštíku směr Staré Brno k návštěvě baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Zde nás přivítal a uvedl do historie tohoto místa zdejší duchovní. Vedle kostela založila královna Eliška Rejčka, vdova po dvou českých králích Václavu II. a Rudolfu Habsburském, klášter cisterciaček. Následovalo založení špitálu a stavba nového gotického chrámu. Chrám včetně kláštera byl následně vypálen husity a devastující stopy zanechala jak vojska krále Jiřího z Poděbrad při obléhání Brna, tak švédská vojska. Po skončení třicetileté války sestry klášter znovu obnovily, aby pak Josef II. komunitu cisterciaček na Starém Brně zrušil a nastěhoval sem augustiniány. Augustiniáni si koncem 18. století přestěhovali z kostela sv. Tomáše stříbrný oltář s obrazem Panny Marie Svatotomské.  Na levé ruce Bohorodičky je zobrazen Ježíš se svitkem v levé ruce (vtělené slovo Logos) a pravice je v žehnajícím gestu. Svatotomská ikona se stala průvodkyní nejen města Brna, ale i celé Moravy. Tak si vysloužila tituly Drahokam či Perla Moravy nebo Paládium města Brna. Přímluva za ochranu Brna při útoku švédské armády se stala známou po celé Evropě. Podle legendy byl obraz namalován svatým Lukášem a byl následně uchován v jeruzalémském chrámu, kde ho svatá Helena při své pouti do Svaté země nalezla spolu s Ježíšovým křížem a ostatky svatých Tří králů. Z Cařihradu pak ikona putovala spletitými cestami přes Milán, jako válečná kořist, do Kolína nad Rýnem. A za vojenskou pomoc ji dostal český král Vratislav II., který ji uložil do baziliky sv. Víta v Praze. Císař Karel IV. ji pak věnoval bratru Janovi, který v Brně založil augustiniánský klášter. Zajímavostí je, že při restaurování obrazu v roce 1945 brněnskou malířkou byl relikviář, původně umístěný v místě srdce dítěte, použit jako spona Mariina šatu. Jak hovoří restaurátorská zpráva, nachází se v něm dva kusy hedvábí, jeden nažloutlý a druhý světle červený. Pod těmito kousky ležel šestimilimetrový čtverhran ztvrdlého, velice jemného plátna nebo pergamenu s tmavou kapkovitou skvrnou. Obrubu tvořila jemná stříbrná spirálka, která držela pásek s latinským textem, potvrzujícím autentičnost relikvie, totiž kapku Kristovy krve pocházející z Mariiny roušky, skropené Kristovou krví. V tomto nádherném, bohatém gotickém prostoru s ornamentální výmalbou, kde až dosud poklekaly zástupy poutníků, kteří obdrželi milosti na přímluvu Panny Marie Svatotomské, jsme slavili mši svatou. Po prohlídce a krátké pauze, jen tak na pár kroků v okolí, kávičku nebo něco jiného, následovala cesta na Vranov.

Protože cesta byla spletitá a asi nás jiní poutníci předběhli, nenásledoval po příjezdu na mariánské poutní místo oběd, jak jsme my hladovější již očekávali, ale prohlídka tamního kostela Narození Panny Marie. Výkladu se ujal místní mnich Nejmenších bratři sv. Františka z Pauly, který nás seznámil se současnými vlastnickými poměry tohoto poutního místa, o který se pauláni starají. Pod kostelem se nachází krypta rodu Lichtenštejnů, která je přístupná jen výjimečně. Popovídal nám o způsobu stravování zdejších mnichů, což v nás mohlo vyvolat obavu o to, jak bude náš oběd vypadat, zda nebudeme mít nějaké plže, mlže či žabí stehýnka. Také nám prozradil svou cestu do řádu, která byla spojena s tímto místem, kde se svěřil do rukou Matky Boží. Podle legendy se zde zjevila po modlitbě Panna Maria jednomu moravskému šlechtici Vilémovi, který zabloudil v lese. Nejenže mu ukázala cestu, ale i uzdravila jeho oční vadu. Vilém pak nechal vystavět dřevěný kostelík. Gotická plastika Panny Marie, umístěná nad oltářem, je mimořádná svým provedením, neboť nejde o klasickou Madonu s Ježíškem. Svatá Panna je zde vyobrazena bez dítěte jako dívka líbezné tváře v modrém šatě, v postoji pokorné modlitby, s ne zcela sepjatýma rukama. Tak jsme mohli i my vložit své životní cesty do jejích rukou. Po prohlídce kostela a netradiční zvonkohry, která byla vyrobena ve starém kredenci, jsme zasedli ke společnému obědu a pochutnali si na masitém jídle nikterak poznamenaném askezí zdejších mnichů. Posilněni a občerstveni jsme vyrazili zpět do Brna, tentokrát do samého centra.

V nenápadné uličce jsme u kostela svatých Janů navštívili Loretu, která je součástí minoritského kláštera.  Po výkladu průvodkyně, která nás seznámila s tímto prostorem bohatým jak uměleckou tvorbou (fresky, sochy), tak duchovními inspiracemi, jsme mohli v tichu rozjímat ve Svaté chýši, na kolenou na Svatých schodech a v prostorách ambitů, na které navazují kaple sv. Josefa a sv. Anny. Tento nádherný prostor, který tak napomáhá, přibližuje a vtahuje do událostí souvisejících s Ježíšovým životem, bych ráda navštívila znovu, a věřím že nejen já. Ještě jedno krátké občerstvení kávou, zákuskem nebo zmrzlinou a pak už jen cesta domů, protože se večer  skutečně tichounce skláněl, jak jsme v závěru cesty zpívali. Samo sebou nechybělo poděkování, tentokrát rýmované, organizátorovi, neboť jsme mohli opět společným putování načerpat nové inspirace do dalších všedních dní našich životních poutí.

Zuzana Černá

Může jít o obrázek 13 lidí

 

f t g m

Smartlook