Homilie na 2. neděli postní B
Starořímský básník Publius Ovidius Naso napsal své nejrozsáhlejší dílo s názvem Proměny neboli Metamorfózy. V pantnácti částech líčí básnickým slohem různé příběhy ze starých řeckých bájí o bozích a lidech a o počátcích světa. Každé takové básni je vlastní nějaká proměna, která se v ději odehraje – např. při stvoření světa je to proměna chaosu k v řád, při potopě svět proměna země a při mnoha dalších příležitostech např. proměna lidí ve zvířata, stromy či kameny, ať už za trest či ze žalu. Tyto příběhy jsou mýtické, tzn. nejsou reálně historické, nikdy se nestaly; byly však vyprávěny pro moudré poselství, ať už útěšné či varovné, které v sobě často obsahovaly, a rozvíjely tehdejší náboženské, morální a kulturní dědictví starých národů. I v Bibli nalezneme některé takové mýtické příběhy, protože starověký svět byl jakýmsi způsobem propojen, např. událost potopy či stavbu babylonské věže. Bible tyto prehistorické mýty přijímá a dává jim vlastní duchovní obsah a poselství, proto jsou pro nás důležité ne z hlediska jejich vlastní historicity, ale jako klič k pochopení toho, co se v lidských dějinách stalo a ustavičně děje.
Číst dál: Homilie na 2. neděli postní BRok svatého Josefa
Papež František vyhlásil 8. prosince 2020 Rok svatého Josefa při příležitosti 150. vyhlášení tohoto světce ochráncem církve.
Jeho apoštolský list Patris corde u příležitosti výročí tohoto prohlášení naleznete ZDE.
Dekret apoštolské penitenciárie o zvláštním daru odpustků k tomuto roku naleznete ZDE.
Přehledný rozpis získatelných odpustků je k dispozici ZDE.
V naší farnosti jsme prožili postní duchovní obnovu právě s tématem sv. Josefa - jsou k dispozici promluvy z této obnovy:
1. promluva: skrytost sv. Josefa
2. promluva: Josef jako otec něžný
3. promluva: Josef jako otec poslušný
křížová cesta + 4. promluva: Josef jako otec odvážně vynalézavý
Svatý Josef, snoubenec Panny Marie, je už od poloviny 17. století spolupatronem českých zemí. A tak právě v tomto měsíci březnu pamatujme zvláštním způsobem modlitbou a skutky pokání na rodiny a církev a vůbec celou současnou situaci v naší zemi!
Pastýřský list biskupa Martina k 1. neděli postní
Milovaní bratři a sestry v Kristu,
před několika dny jsme začali Popeleční středou dobu postní a vydali jsme se na cestu k Velikonocům. Výraz, který je s dobou postní úzce spojen, je pokání. „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ - to jsou slova, která doprovázejí udílení popelce. Jak ale rozumíme onomu slovu pokání?
Pokání z pohledu křesťanství je především velká touha. Je to touha po proměně, touha po obnově a obrácení, je to začátek nové cesty. Ježíš k ní volá hned na začátku svého působení: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Proto je postní doba příležitostí nově uvěřit Kristu a v síle jeho slov se vydat na cestu vlastní proměny a obnovy. Tato touha má zaznít v našem nitru víc, než cokoliv jiného.
Číst dál: Pastýřský list biskupa Martina k 1. neděli postníPostní doba se svatým Josefem
Nevím, zda si ke svému postnímu úsilí někdy přibíráte určitého nebeského přítele, který vás doprovází na stezkách obrácení a obnovy křtu. Pokud ne, vězte, že církev nám (a zvláště letos) dává za průvodce sv. Josefa, jehož patronát se tradičně rozprostírá nad postní měsíc březen. Na cestu s tímto patronem vám chci nyní nabídnout stručnou inspiraci, která dobře ladí právě s probíhající postní dobou.
Všimněme si, že o svatém Josefovi je v Novém zákoně řeč pouze ve vyprávěních o Ježíšově příchodu na svět a o jeho dětství: nejprve se tento spravedlivý muž trápí nad rozhodnutím rozejít se s těhotnou snoubenkou Marií, a po andělově pokynu ve snu ji k sobě přijímá; putuje pak ke sčítání do Betléma, a protože se právě tam narodil malý Ježíš, patří pěstoun Páně neodmyslitelně k našim betlémům; s matkou a dítětem následně prchá do Egypta a vrací se zpět po Herodově smrti, přičemž se usazuje v Nazaretě; spatřujeme jej rovněž při zasvěcení v chrámě a také po dvanácti letech při krušném hledání svěřeného Syna na tomtéž místě; pod jeho vedením a v jeho přítomnosti pak Boží Syn vyrůstá v Nazaretě v dospělého člověka. Kristovým veřejným vystoupením však Josef zcela mizí ze scény a žije pouze ve vzpomínce Ježíšových rodáků, kteří v nedůvěře vůči jeho božské moci konstatují, že je přece synem tesaře Josefa (srov. Mt 13.55; Lk 4,22). Takové utichnutí ovšem ve skutečnosti vyjevuje sílu pravého Josefova otcovství. Otec je totiž zásadní postavou právě v růstu a rozvoji svého dítěte; pokud nechává svého potomka zdravě dozrát a citlivě a správně jej vychovává, stává se z dítěte samostatná svobodná osoba, která se od otce odlučuje, a přitom v sobě uchovává a rozvíjí všechny dobré otcovy vklady. Josef se tedy v evangeliích vytrácí, ale zůstává svým plodným otcovstvím v základu přítomen v celém Ježíšově díle. To je tajemství skrytosti, a to nejen téhle otcovské. V našem životě se mnohdy zdá, že vynaložené úsilí je zbytečné, že námaha nebyla pochopena a zúročena, že vložené prostředky zůstaly bez odezvy… Svatý Josef nás učí, že tomu tak není. Každý skrytý (a často nepopulární) krůček nebo čin lásky, služby, věrnosti, zbožnosti, výchovy či morálního zápasu Bůh používá nebývalým a netušeným způsobem – pro dílo spásy, pro vítězství nad zlem, pro posilu potřebným, pro růst církve, pro posvěcení našich blízkých… Tuto skrytost nám připomněl Ježíš na Popeleční středu, když v evangeliu vyzdvihl modlitbu, půst a dobročinnost v soukromém rozměru našeho života: Bůh odplácí těm, kteří bez okázalosti žijí podle evangelia. Je-li tedy postní doba především dobou našeho skrytého zápasu o obrácení, a tak tichého růstu víry a lásky podle Ježíšova vzoru, pak můžeme mít ve svatém nazaretském tesaři skvělého ochránce a průvodce pro každoroční čtyřicetidenní – zvláště pak letos, kdy je strážci Svaté rodiny věnován v církvi celý rok při příležitosti 150. výročí vyhlášení Mariina snoubence ochráncem církve.
P. Vojtěch Janšta
Bilance 2020
Ohlédnutí za rokem 2020 v bohuslavické farnosti
1. Bohoslužby a svátosti:
Křty: 15 (loni 23), z toho 1 z Bělé a 1 ze Závady. Svatby: 7, z toho 2 v Bělé. Prvokomunikanti: 27 z Bohuslavic a 4 ze Závady, připravuje se 24; v Bělé letos neproběhlo, připravuje se 6 dětí. Navštěvoval jsem během roku cca 25 nemocných či umírajících s udílením svátostí. Pohřby: 41, z toho 20 v Bohuslavicích, 6 v Závadě a 15 v Bělé. Návštěva bohoslužeb byla omezena, oproti cca 38 tisícům rozdaných svatých přijímání se tak letošní počet pohybuje okolo 22 tisíc.
2. Další pastorační aktivity:
- byly z pochopitelných důvodů letos silně omezeny. Do začátku března probíhaly co 14 dní na faře biblické hodiny; po zbytek roku (kromě prázdnin) probíhaly každý týden středeční adorace a biblické hodiny. Společenství mládeže se scházelo každý pátek kromě prázdnin, jarního a zimního období; proběhly některé společné akce a výlety. Fungovala modlitební setkání žen. Ministrantů je v Bohuslavicích 18 + čtyři noví mají se ještě kvůli omezením připravují; v Závadě 3 + 2 noví se připravují, v Bělé 6, společný jarní výlet ani ministrantskoui pouť nebylo možné uskutečnit. V Bohuslavicích a v Bělé funguje schola, která zpívá při bohoslužbách i na koncertech; na faře se každý pátek během školního roku setkávají členové malé scholy, na jaře ani na podzim setkání neproběhla stejně jako plánovaný výlet. Realizovala se Tříkrálová sbírka a Noc kostelů. Museli jsme oželet koncerty, přednášky, venkovní křížovou cestu, misijní koláč, pouť prvokomunikantů na Hostýn i oslavu výročí posvěcení kostela. Tradiční farní zahrada proběhla v zářijovém termínu spolu s dnem otevřených dveří na opravené faře, průvod na Boží Tělo byl letos jen kolem kostela. V srpnu se konala tradiční pouť do Hrabyně – pěšky + busem. Proběhla společná pouť autobusem do Staré Boleslavi a na další poutní místa koncem září. Letní tábor absolvovalo 36 dětí. Konalo se pár brigád, oslavili jsme poděkování za úrodu. Již dvacátý tradiční živý betlém se běžnou formou nemohl uskutečnit, farníci však dali dohromady alternativní živý betlém z figurín v životní velikosti na farní zahradě. Vyšel farní almanach při příležitosti 100. výročí farnosti, pokračuje vybavování výstavní místnosti nad sakristií farního kostela.
Číst dál: Bilance 2020Aktuální bohoslužby
Od neděle 27. 12. je možno dle vládních nařízení obsadit pouze 10% kapacity našich kostelů, tzn. polovinu dosavadního počtu účastníků bohoslužeb. Z toho vyplývá, že tomuto maximálnímu dovolenému počtu odpovídá ve farním kostele 44 osob, v kostele v Bělé 35 osob, v kostele v Závadě 16 osob. Všechny bohoslužby během týdne ve všech kostelích jsou přístupné, stejně tak pravidelné zpovídání. Pro nedělní bohoslužby platí následující:
V Bohuslavicích i v Bělé je možné přijít na mši svatou každou druhou nedělní mši. Účastníci nedělních bohoslužeb dostávají po skončení mše vstupní lístek pro bohoslužbu ve stejný čas za 14 dní. Lístky si mohou účastníci mezi sebou měnit či předávat, důležité je, aby každá osoba vstupující v neděli do kostela měla platný aktuální lístek. Nebude brán přednostní ohled na rodinu, která má zapsanou mši svatou! Lístky si lze zamluvit i během týdne mailem, telefonicky či osobně na kontaktech farnosti. V případě, že nějaké lístky zbudou, může určitý počet zájemců absolvovat nedělní bohoslužby i každý týden.
V Závadě bude účastníky nedělní bohoslužby zajišťovat rodina, která má napsán úmysl mše svaté.
Prosím o shovívavost při této organizaci, nelze vymyslet zcela spravedlivý a bezproblémový způsob rozdělení farníků.
Nezapomínejmev modlitbě ani v konkrétní pozornosti na ty, kteří jsou opuštění, nemocní, křehcí či bezradní, na ty, kteří se bojí, kteří zápasí s různými těžkostmi a důsledky této doby!
P. Vojtěch Janšta, administrátor farnosti
Vánoční radost?
Co vám v minulých dnech udělalo radost? A co vám způsobilo bolest? A čeho je více? Potíž spočívá v tom, že radosti mnohdy prožíváme jako prchavé a krátké, zatímco bolesti jsou záludné a intenzivní. To dobré často bereme jako samozřejmost, takže se nedokážeme účinně a dlouhodobě radovat tak, jako se dokážeme rmoutit a dělat si starosti. Co s tím? Znovu nalézt jistou a pevnou radost? Jenže to se řekne…
K této úvaze mě podnítila jedna bolest posledních dní, která však byla doprovázena radostí. Jednalo se o úmrtí známého člověka: zemřel P. Adam Rucki, kněz naší diecéze a biskupský vikář pro duchovní povolání. Naši občané se s ním mohli setkat (kromě mnoha poutí, výstupů v křesťanských médiích a různých zpovědních či kazatelských příležitostí) v naší farnosti vloni, a to hned dvakrát: 1. června udílel v Bohuslavicích svátost biřmování a 5. července požehnal v kostele sv. Urbana dva nové zvony. Znal jsem otce Adama dlouho. Nejintenzivněji jsme se setkávali během mé přípravy ke kněžství v olomouckém semináři, kde mne čtyři roky doprovázel, a až dosud jsem jej vyhledával k duchovní a zpovědní službě. Náhlý odchod ve věku nedožitých sedmdesáti let byl smutnou zprávou pro všechny, kterým se věnoval a kteří jej měli rádi. Současně jsem si však uvědomil, kolik z toho může plynout radosti.
Číst dál: Vánoční radost?Jak bylo na pouti?
Jak bylo na pouti? Móóóc hezky… Snad právě takto začíná často rozhovor s těmi, kteří prožili nějakou mimořádnou a neobvyklou poutní cestu. Nevím jak moji spolupoutníci, ale já jsem takovou otázku po absolvování naší farní pouti do Staré Boleslavi dostával – a odpovídal jsem na ni právě tak, jak je shora napsáno. A protože ne všichni měli možnost se nás zeptat na podrobnosti, rád bych na následujících řádcích vypsal naše poutní události, zážitky a dojmy, kterými jsme prošli, aby všichni čtenáři mohli naznat, že jsme se opravdu móóóc hezky měli.
„Lidičky, my jedem!“ Chtělo se mi zakřičet, když jsme v sobotu 26. září v 6 hodin ráno za vydatného deště a ještě husté ranní tmy vyjížděli autobusem z Bohuslavic. Po všech těch předchozích nejistotách – a jak to bude s poutí, budeme moct vůbec jet, nezruší se to, odhlásil se už někdo, nebude škaredé počasí apod. Prostě jsme vyjeli! A to s nadějným očekáváním budoucích chvil i s důvěrou v Boží pomoc a ochranu Panny Marie na všech cestách. Jenom otec Vojtěch si zapomněl doma peněženku s doklady – inu, na něco se vždycky zapomene…
Naší první zastávkou na 400 km dlouhé cestě byla Hora Matky Boží u Králík. Místní duchovní správce o. Karel Moravec nás přivítal a připomenul především osudy tohoto místa od konce druhé světové války. Při vysvětlení současného provozu zmínil hezkou zkušenost s místní kaplí Svatých schodů, kterou navštívily děti z jedné mateřské školy – a ačkoli nebyly ve víře vychovávány, byly podle návodu duchovního správce schopny vážně a usebraně vystoupat na kolenou schodiště v této svatyni, která připomíná Ježíšovo odsouzení v Jeruzalémě. Však jsme se na tomto místě soustředěné modlitby také zastavili – a komu to kolena dovolovala, zařadil se do dlouhého zástupu poutníků, kteří zde před námi tolikrát rozjímali nad Kristovým umučením a svěřovali Pánu svá trápení i naděje.
Po společné mši svaté a prohlídce areálu jsme (stále za vydatného deště a během recitace růžence) už směřovali na další poutní místo – Neratov v Orlických horách. Byli jsme vděčni panu řidiči, který ochotně, soustředěně a opatrně řídil autobus záludnými zatáčkami a zúženými podhorskými cestami. Na místě nás přivítal staletý chrám, v minulých desetiletích tolik zdevastovaný a poté opět obnovený, s pozoruhodnou prosklenou střechou a střídmou a inspirativní vnitřní výzdobou. Pro mne bylo překvapením stálé množství lidí, kteří i v takovém nečase přijížděli na místo tolika minulých poutí a modliteb k Panně Marii Nanebevzaté. Každopádně příjemným překvapením pak bylo výborné pivo z místního pivovaru, které někteří stihli ochutnat přímo z čepu, jiní si je zakoupili balené v místní prodejně.
Cestou ku Praze jsme nechtěli minout historické královské město Hradec Králové. Katedrálu sv. Ducha jsme vyplnili nejen svými mokrými bundami a deštníky, ale také zpěvem k Duchu svatému za doprovodu varhan. Fyzicky zdatnější účastníci pak mohli obdivovat krásy Bílé věže – jak zrekonstruovaný interiér s příjemným schodištěm, skleněným modelem věže (vážícím tunu) či 206 cm širokým zvonem Augustinem z roku 1509, tak malebný výhled na město a okolí. Další kostel na Velkém náměstí, svatyně Nanebevzetí Panny Marie, nás svou tichou atmosférou barokně pohladil před další jízdou už přímo do cíle.
V 18:30 jsme mohli hlásit příjezd do Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi, a to případně jak svým blízkým pomocí esemesek, tak obsluze v místní restauraci, kde jsme měli zajištěnu večeři. Ubytování dílem v prostorách pedagogické fakulty a dílem v penzionu bylo dostačujícím a (doufám že i) příjemným zázemím naší poutní výpravy.
Číst dál: Jak bylo na pouti?
