Adventní věnec? Věc známá a samozřejmá, avšak žádný prastarý zvyk. Jeho původ sahá do roku 1839 do německého Hamburgu, kde mladý pedagog a student teologie Johann Hinrich Wichern zpříjemnil chudým dětem na okraji města čekání na Vánoce: v chatrči pokryté slámou pověsil ze stropu staré dřevěné kolo od vozu, na které umístil 23 svící: 19 malých červených pro všední dny do Štědrého dne a čtyři velké bílé pro neděle. Denně tak s dětmi při krátké pobožnosti zapaloval jednu svíci navíc. O dvanáct let později už byl věnec i celá místnost tohoto útulku vyzdobeny jedlovými větvičkami. Tento zvyk se šířil velmi rychle a postupně se dostal i za německé hranice, díky emigrantům se dostal až do Ameriky.
Adventní věnec jistě navazoval i na starší duchovní tradice: potřeba světla v nejtemnějším období roku nás upomíná již na židovský prosincový svátek Chanukka, během něhož děti Izraele zapalují na svícnu postupně osm svící jako připomínku znovuposvěcení jeruzalémského chrámu v roce 164 př. Kr. V pohanských zvyklostech se světla svící užívalo pro přilákání skřítků a duchů, jejichž přítomnost u lidských příbytků měla zaručit úrodu pro příští rok. Zelené větve zase měly sloužit přátelským lesním duchům jako útočiště a slaměné věnce měly odrážet zlé duchy. Zásadní význam však adventní věnec získal s křesťanským očekáváním příchodu Spasitele: vždyť on sám je tím světlem, které přichází do světa a vítězí mocí lásky nad každou temnotou zla. Přibývající světlo na adventním věnci představuje blížící se Kristův příchod, který však není pouhou vzpomínkou na historické narození v Betlémě; je mnohem spíše zpytavým zamyšlením nad (rostoucí?) přítomností Kristova světla v našich srdcích.
Každý si může zvolit, jak tento tradiční symbol využije pro svůj předvánoční čas. Věnec může být pouhou zimní dekorací, slábnoucí postupně vedle sílící záplavy stromečkových blikátek; může být pomůckou k názornému zpracovávání dětské adventní nedočkavosti; může sloužit jako forma neurčité duchovní připomínky či snad i magického vnímání symbolů; může být účinnou pobídkou ke společnému setkávání za dlouhých zimních večerů.
Anebo se může stát pozváním k pozornějšímu uchopení naší křesťanské vánoční víry. Nenápadné světlo svíce na věnci kontrastuje s oslnivými reklamními šlehy předvánočního průmyslu, kterému tím méně jde o naše prožívání Vánoc, čím horlivěji se uchází o obsah našich peněženek. Kristovo světlo bude v průběhu dějin vždy jemné a nevtíravé, protože bude mířit do skrytu našich srdcí, kde se zásadně rozhoduje o našem štěstí, lásce, pokoji, dobrých vztazích, naději a v posledku tak o požehnaných svátcích. Tím je však zároveň toto světlo jedinečně přitažlivé. Jen je třeba si přiznat, že jsme tak často chudí na tuto vnitřní záři, jež nás obnovuje a sytí a jíž vycházíme účinně vstříc díky adventnímu ztišení, usebrání, modlitbě i pozornému rodinnému naslouchání potřebám, touhám a prožitkům našich blízkých.
Rapidně zdražující energie nás možná ve vzpomínce odkážou na dřívější černé hodinky nebo pozorné zhasínání v domácnostech za dob nedávno minulých. Světlo je vzácné. Nejen to sluneční v zimě. Nejen to elektrické, za které se draze platí. Nejvzácnější je to světlo božské lásky, rozlité z chudého betlémského chlíva do našich životů, světlo, které nestojí nic: jen naši vnitřní ochotu, pokoru, tichost a vytrvalost. Velmi rád vám přeji, ať toto skryté adventní světlo je pro vás tím nejcennějším objevem a darem pro letošní Vánoce!
P. Vojtěch Janšta, duchovní správce farnosti Bohuslavice u Hlučína
Také v letošním adventu můžete využít farní přípravu pro děti, ale i pro dospělé. Použili jsme materiály, které připravilo katechetické centrum brněnského biskupství - celá příprava je ZDE:
Naše farní příprava pro děti je k dispozici ZDE.
Konkrétní úkoly pro adventní dny (na šipkách) jsou převzaty ze stránek katechetického centra: jedna stránka ZDE a druhá stránka ZDE.
Zveme děti v každý všední den doby adventní na ranní modlitbu do farního kostela - začínáme v 7:30.
Biskupství brněnské rovněž připravilo mobilní aplikaci Průvodce adventem 2021. Je určena těm, kteří chtějí prožít advent v blízkosti Božího slova. Každý den zájemcům předkládá jak biblická čtení, která se ten den čtou při liturgii, tak myšlenky a modlitby různých křesťanských autorů. Více informací naleznete ZDE.
Kéž je letošní advent pro každého z nás konkrétním setkáním s Boží láskou a mocí přicházející do našich životů! K tomu nechť také slouží jakákoli naše příprava.
-
-
Sešel se rok s rokem a přibližně padesátka bohuslavických farníků opět nasedá v brzkých ranních hodinách před kostelem do autobusu a vyráží vstříc poutním dobrodružstvím, tentokrát za svatou Ludmilou. Prvním zastavením na naší pouti, po případném zdřímnutí v autobuse, bylo poutní místo Kalvárie u Jevíčka. Barokní kostel a přilehlé stavby vybudované na vrcholu kopce jsou inspirovány jeruzalémskou Golgotou. Navštívili jsme tak Boží hrob, Getsemany, místo ukřižování a kámen pomazání jakož i místo zesnutí Panny Marie a jeskyni narození. Ti, kteří navštívili Svatou zemi, si tak mohli připomenout atmosféru těchto míst a ti, kteří zatím tuto zemi nenavštívili, si mohli dokreslit obraz svých představ pomocí těchto napodobenin. Tento komplex budov nechal vybudovat dědic jaroměřického panství jako projev díků za odvrácení morové nákazy. Po společném foto pod kalvárií jsme pokračovali směr Kolín. Vlastně ani nevím, jestli stojí v pěkné rovině, ale vím, že tam mají krásný kostel svatého Bartoloměje. Paní průvodkyně nás provedla touto gotickou stavbou včetně kostnice. Po občerstvení na prosluněném náměstí kávou či vínem (probíhal tam vinný košt) jsme se vydali do Staré Boleslavi. V kostele Nanebevzetí Panny Marie, který jsme navštívili i při loňské pouti, jsme slavili mši svatou. Po modlitbě za vlast u Palladia země české měli všichni možnost si ho také prohlédnout. Následovala návštěva nově otevřené baziliky svatého Václava, kde byl svatý Václav zavražděn svým bratrem Boleslavem I. Po přesunu do Brandýsa nad Labem, což byl už jen opravdový kousek, jsme se mohli těšit na večeři a po dlouhém dni i na odpočinek.
Posilněni společnou snídaní jsme další den vyrazili na Levý Hradec. V kostele svatého Klimenta, který je nejstarším kostelem v Čechách a který založil první český kníže Bořivoj, manžel svaté Ludmily, jsme prožili nedělní mši svatou. Toto na první pohled skromně vypadající místo v sobě nese krásu, kterou čas ještě více umocnil. Dalším místem naší pouti byla Budeč. Příjemnou procházkou jsme vystoupali k místu, kde bylo průvodně hradiště a kde vyrůstal kníže Václav a učil se podle legend žaltáři. Je pravděpodobné, že zde s ním pobývala i jeho babička svatá Ludmila, které byla svěřena výchova nezletilého knížete po smrti jeho otce. Prohlédli jsme si jedenáct století starý kostel sv. Petra a Pavla a místo, kde byly vyznačeny základy zbořeného kostela Panny Marie. Za krásného slunného počasí jsme nasedali do autobusu a vydali se směr Praha - do kostela svaté Ludmily na Vinohradech. V tomto novogotickém svatostánku nás svým vlídným hlasem přivítal místní farář a zasvětil nás do historie kostela. Dozvěděli jsme se také, kdo z osobností veřejného života tento kostel navštěvoval či navštěvuje a kdo v něm přijali svátost manželství. Na závěr jsme měli možnost zazpívat píseň o svaté Ludmile za doprovodu zdejších nádherně znějících varhan a také vyposlechnout tento jedinečný nástroj, na který zahrál otec Vojtěch. Po drobných peripetiích s dopravou jsme se přesunuli na Pražský hrad, a to konkrétně do baziliky svatého Jiří, kde jsou uloženy ostatky svaté Ludmily. Stihli jsme se ještě společně pomodlit, a byl konec prohlídkového času. A tak jsme se po menším rozchodu museli rozloučit s Prahou a vydat se směr Brandýs nad Labem, kde nás už čekala teplá večeře a odpočinek.
Následující den jsme opustili místo našeho ubytování a vydali se do Svatého Jana pod Skalou. Jde o malebné místo v Chráněné krajinné oblasti Český kras s tyčící se mohutnou skalní stěnou, na jejímž vršku je kříž. Podle legendy zde v jeskyni čtyřicet let pobýval první český křesťanský poustevník Ivan, kterému se zjevil Jan Křtitel a předal mu dřevěný kříž. Ivan se také podle legendy za podivných okolností setkal s Bořivojem, který při štvanici postřelil Ivanovu laň. Toto i další zajímavosti tohoto místa nám v kostele svatého Jana Křtitele povyprávěl bývalý pan starosta této obce, a to včetně překotné historie přilehlého kláštera, který v průběhu let byl koželužnou, prádelnou, učitelským ústavem, táborem nucených prací, věznicí, školou ministerstva vnitra, kde se školili příslušníci státní policie. Nakonec byl klášter vrácen církvi a nyní je zde Vyšší pedagogická škola. Zdejší kostel je propojen přímo s jeskyní, kde poustevník přebýval. Stihli jsme ještě vyšlapat na vyhlídku ke kapli povýšení svatého Kříže a určitě by stálo za to, vyšplhat se až na vrchol skalní stěny, ale na to nám už nezbýval čas. Čekala nás mše svatá v kostele svaté Ludmily na Tetíně. Tetínské hradiště bylo místem pobytu a vraždy první české světice kněžny Ludmily, kterou nechala uškrtit její snacha Drahomíra. Dále jsme si prohlédli kostel svaté Kateřiny a kostel svatého Jana Nepomuckého, místo, odkud nechal svatý Václav převézt ostatky své babičky do baziliky svatého Jiří na Pražském hradě. Z vyhlídky na místě pozůstatků středověkého hradu byl hezký pohled do krajiny, kterou protéká řeka Berounka. Posledním poutním zastavením byl Sázavský klášter, kde působil svatý Prokop, první opat tohoto kláštera, ve kterém byly slouženy slovanské bohoslužby. Modlitbou a zpěvem „Postrachu zpupných v dobách všech, s jakou to slávou, zdviháš se mocný v srdci Čech, tam nad Sázavou“…… jsme se v kryptě kostela, kde jsou uloženy ostatky svatého Prokopa, rozloučili s tímto místem a vydali se domů. Pak už jen nezbytná zastavení k občerstvení, veselé sdílení, poděkování organizátorovi, který ověřil naši poutní pozornost kvízem vztahujícím se k poutním místům, a autobus s poutníky dorazil domů. Věřím, že nejen mně se mlhavé představy o svědcích víry, které tak často ve společné modlitbě prosíme o přímluvu, rozjasnily, zostřily a nabraly jasnějších kontur a barev. A byl to také opět příjemný čas, ve kterém jsme mohli pobýt více spolu a vzájemně se svou přítomností obohatit.
Zuzana Černá
Papež František vyhlásil na letošní rok první Světový den seniorů a prarodičů. Bude se slavit vždy čtvrtou neděli v červenci, tedy v blízkosti památky sv. Jáchyma a Anny, prarodičů Pána Ježíše. V letošním roce tento první den dobře zapadá do slavení Roku rodiny, vyhlášeného rovněž papežem Františkem.
Při vyhlášení papež na adresu seniorů zdůraznil: „Jejich hlas je cenný, neboť chválí Boha a uchovává kořeny národů. Připomínají nám, že stáří je darem a prarodiče jsou spojujícím článkem mezi různými generacemi, aby mladým lidem předávali zkušenosti života i víry.
Cílem je, aby se co nejvíce seniorů mohlo fyzicky zúčastnit nedělní liturgie. Farníci tak mají pomoci zvláště těm, kteří se do kostela sami a běžně nedostanou, zvláště nemají-li možnost dopravy. Senioři mohou účastí na mši získat odpustky – pokud se zúčastnit nemohou, stačí sledování bohoslužby skrze média.
Druhým důležitým bodem tohoto Světového dne je návštěva seniorů. Každý má v tento den navštívit své prarodiče či rodiče a seniory, kteří žijí v osamění. V době sociálního odstupu způsobeného nejen pandemií je návštěva projevem toho, že existuje způsob, jak seniorům projevit blízkost. Návštěva staršího člověka, který žije sám, je také jedním ze způsobů, jak získat v tento den plnomocné odpustky.
Papež František napsal k tomuto dni všem seniorům poselství. Můžete si je přečíst ZDE.
Dekret o možnosti získání odpustků naleznete ZDE.
Pastorační pokyny pro slavení Světového dne seniorů jsou k dispozici ZDE.
V naší farnosti představíme toto poselství v pátek 23. 7. po večerní mši svaté ve farním kostele. Toto poselství si pak může každý účastník odnést domů a vzít ho také těm, kteří se do kostela nedostanou.
Modlitba k prvnímu Světovému dni prarodičů a seniorů 25. července 2021
Děkuji ti, Pane, za útěchu tvé přítomnosti:
i v časech osamocení
jsi ty mou nadějí a důvěrou,
jsi mi skálou a útočištěm od mládí!
Děkuji ti, že jsi mi dal rodinu
a požehnal mi dlouhým životem.
Děkuji ti za chvíle radosti i těžkostí,
za sny, které se v mém životě již splnily,
i za ty, které mě teprve čekají.
Děkuji ti za tento čas obnovené plodnosti,
ke kterému mě voláš.
Dej mi, Pane, více víry,
učiň mě nástrojem svého pokoje,
nauč mě, jak objímat ty, kdo trpí víc než já,
jak nepřestávat snít
a o tvých divech vyprávět novým generacím.
Chraň a veď papeže Františka a církev,
aby světlo evangelia dosáhlo až na konec světa.
Sešli svého Ducha, Pane, ať obnoví svět,
aby se utišila bouře pandemie,
chudí došli útěchy a skončily se války.
Podpírej mě v mé slabosti a pomáhej mi žít naplno
každý okamžik, který mi dáváš,
v jistotě, že ty jsi se mnou po všechny dny
až do konce věků. Amen.
