Duchovní správcové farnosti Bohuslavice u Hlučína

P. Karel Plaček (29. 9. 1878 – 13. 6. 1954)

Pocházel z Hati. Zvolil si kněžské povolání a studoval za tím účelem  ve Štrasburku. Na kněze byl vysvěcen r. 1906 a poté působil rok jako kaplan v Píšti, následně do roku 1915 v Hlučíně, kde byl mimo jiné předsedou spolku mladých katolických dělníků. Jeho třetím kaplanským místem byl Bavorov a odtud byl roku 1916 povolán jako kooperátor do Bohuslavic. Přicházel nejspíš s tím, že se mu konečně podaří dotáhnout do konce záležitost vzniku samostatné bohuslavické farnosti. Díky sbírkám farníků byl nashromážděn obnos 4200 marek, který se podařilo uložit tak, aby vynášel potřebné úroky. Tak byla odstraněna hlavní překážka pro vznik farnosti, totiž že by  příjmy faráře nedosahovaly roční výše 4000 marek. Plaček tak ihned po skončení války zahájil jednání s úřady a olomouckým arcibiskupstvím. 1. dubna 1919 se podařilo dosáhnout souhlasu civilních úřadů a dekretem olomouckého arcibiskupa kardinála Lva Skrbenského byla 1. září 1919 bohuslavická lokální kooperatura povýšena na farnost. O čtrnáct dní později byl P. Karel Plaček slavnostně uveden do nové hodnosti faráře. Prožil pak se svými farníky nesnadná první léta v nově vzniklém československém státu a celé období první republiky stejně jako dramatický nástup nacismu. Protože odmítal respektovat mnohá omezující nařízení vládnoucího režimu, byl 1. 5. 1943 pro své protinacistické smýšlení odvolán z funkce faráře. Dále však bydlel na faře v Bohuslavicích a pro vykonávání bohoslužeb uzpůsobil kapli v Závadě. Jelikož po válečných událostech byla fara ve velmi špatném stavu (vybitá okna, rozkradený nábytek…), odjel k řeholním sestrám do Opavy na Kylešovskou ulici, kde zůstal až do své smrti. Pohřben byl 16. června 1954 za účasti 35 kněží ve hřbitovní kapli v Bohuslavicích vedle P. Jana Rothera, bohuslavického kooperátora v druhé polovině 19. století. Pohřební obřady vedl kanovník dr. Josef Vrchovecký z Kroměříže, rodák ze Zábřehu u Dolního Benešova.

P. Albert Gauchel (22. 9. 1912 – 2. 1. 1996)

Narodil se v Dreiselu v Porýní, studoval gymnázium v Koblenz-Ehrenbreitsteinu a pak ve Vallendaru u Koblenz, kde roku 1934 maturoval. Svátost kněžství přijal 23. 12. 1939 a stal se členem řeholního institutu Schönstatt Patres. Následně dokončoval studia a pomáhal v Simburgu a Ehrenbreitsteinu. Pak působil v Schönau im Schwarzwald a následně ve Vidnavě. 1. února 1943 přišel do Bohuslavic jako kooperátor, od 1. 5. 1943 do 1. 9. 1943 byl administrátorem farnosti. Z Bohuslavic odešel v září 1944 jako kooperátor do Gdaňsku a v roce 1949 převzal pastorační péči o komunitu německých přistěhovalců v Buenos Aires v Argentině. V letech 1954-1956 se mu tam podařilo realizovat stavbu kostela a farního centra sv. Bonifáce. Zanedlouho se však z Jižní Ameriky vrátil do Německa a roku 1963 se stal farářem v diecézi Freiburg ve farnosti Hofstetten, kde působil až do své smrti. Za své dlouholeté požehnané působení v této farnosti byl jmenován čestným občanem Hofstettenu. Jeho pohřeb se konal na Schönstattu, poutním místě a světovém centrum mezinárodního Schönstattského hnutí.

P. Augustin Lischka (10. 8. 1905 – 10. 8. 1980)

Pocházel z Hlučína. Studoval německé gymnázium v Ratiboři (1916 – 1920), německé reálné gymnázium v Opavě (1920 – 1925) a následně teologii v Olomouci, kde byl 5. 7. 1929 vysvěcen na kněze. Od 1. 8. 1929 do 31. 10. 1930 byl kooperátorem v Medlově, vypomáhal také ve Vranově Lhotě a ve Šternberku, pak byl na chvíli administrátorem v Hraběšicích a od roku 1934 působil nejprve jako kooperátor a od roku 1936 jako farář v Novém Malíně u Šumperka. 12. 8. 1943 nastoupil do Bohuslavic. Vždy se považoval za Moravce, zpovídal moravsky a v době války pochoval několik ruských občanů, za což mu hrozilo stíhání. Nicméně vzhledem ke svému studiu na německých školách neovládal dobře češtinu, a tak se v souvislosti s německou otázkou na Hlučínsku po 2. světové válce dostal do obtížné pozice. V poválečném období mu o nedělích vypomáhal ponejvíce P. Dr. Alois Wyka, profesor z gymnázia v Hlučíně, který vykonával bohoslužby v Bohuslavicích, Lischka sloužil v Bělé a v Závadě. V květnu roku 1948 měl Lischka kvůli své údajné německé příslušnosti farnost opustit, avšak zůstal na faře, čímž vzniklo mezi farníky napětí a rozdělení, zastávali se jej ponejvíce farníci z Bělé a ze Závady. Do této situace přišel jako provisor k vedení duchovní správy P. Vincenc Hurník. Lischka setrval na faře a pomáhal provisorovi v matrikách, účtech, udělování svátostí a pohřbech. Nepřijal nabízené místo faráře ve Zdechově ani ve Vacenovicích kvůli obavám ze své německé jazykové příslušnosti. V roce 1951 mu byl odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, proto odešel ke své rodině do Hlučína a nastoupil jako skladový dělník u Bytostavu v Ostravě, kde jako částečně invalidní důchodce pracoval až do roku 1964. V roce 1969 mu byl státní souhlas vrácen. Vypomáhal pak ve své rodné farnosti. Zemřel v nemocnici v Petřkovicích a pochován je na hřbitově v Hlučíně.

P. Vincenc Hurník (27. 8. 1914 – 25. 8. 2002)

Narodil se v chudé dělnické rodině v Polance u Ostravy. Tam také navštěvoval obecnou školu. Protože vědomostmi a nadáním vynikal nad ostatními žáky, povšiml si jej místní farář a přiměl rodiče, aby dali chlapce studovat. Tak se mladý Vincenc dostal na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, které zakončil maturitou v roce 1934. Jako jeho starší bratr i on se rozhodl pro duchovní dráhu a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. Poslední rok, po okupaci Sudet, pak dostudoval ve Vidnavě. Tam byl také 16. července 1939 vysvěcen na kněze. Protože ovládal češtinu i němčinu, byl poslán jako kooperátor do Zvole u Šumperka, kde žilo obyvatelstvo obojí národnosti. Od roku 1942 byl též administrátorem v Pobučí. 1. května 1948 byl ustanoven provizorem v Bohuslavicích. Prožil se svými farníky nástup komunismu a celé svízelné období totality, převedl je do časů znovunabyté svobody a jako farář jim sloužil až do roku 1999. Dožil pak v Bohuslavicích v domě na ulici Opavské a je pohřben na místním hřbitově.

Jedna z výrazných oblastí jeho života, na kterou farníci velmi často vzpomínají, byla jeho malířská a kreslířská činnost – své žáky od útlého věku upoutával P. Hurník v hodinách náboženství náčrty a obrázky, které doprovázely výklad učiva. Jeho talent pro kreslení se projevil už na gymnáziu a na doporučení profesora se mladý Vincenc věnoval samostatnému studiu v tomto oboru. Postupně se malba stala jeho celoživotním zájmem a zálibou. Využil svého nadání a s velkou pílí restauroval mnohá díla z minulosti a zároveň vytvořil rozsáhlý soubor vlastních děl. Odhaduje se, že za svůj život namaloval až 950 obrazů. Kromě portrétů a krajinářských námětů vytvářel nesčetná díla náboženská, z nichž mnohá zdobí všechny tři kostely naší farnosti.

P. Lumír Tkáč (26. 9. 1963)

Pochází z Kozlovic. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Kopřivnici a po maturitě v roce 1982 studoval na strojní fakultě VUT v Brně. Po promoci v roce 1987 absolvoval jeden rok vojenské služby a začal pracovat jako inženýr v automobilce Tatra v Kopřivnici. V roce 1990 vstoupil do kněžského semináře. Vysvěcen na kněze byl 22. června 1996 v Olomouci. Působil pak v Novém Jičíně a v přilehlých farnostech. V Bohuslavicích byl farářem v letech 1999 – 2005. Poté až do loňského roku byl farářem v Bílovci a děkanem bíloveckého děkanátu. V současnosti je na roční osobní formaci mimo farnost.

P. Kazimír Buba (23. 10. 1973)

Pochází z Nebor, městské části Třince. Poté, co se vyučil obráběčem kovů, pracoval tři roky v Třineckých železárnách a současně navštěvoval večerní studium v Ostravě-Kunčicích. Po maturitě nastoupil ke kněžské formaci do ročního kurzu v Teologickém konviktu v Litoměřicích a následně do olomouckého kněžského semináře. Na kněze byl vysvěcen 24. června 2000 v Ostravě. Kaplanoval tři roky Havířově a dva roky byl administrátorem farnosti Petřvald u Nového Jičína. V Bohuslavicích působil v letech 2005 – 2016. Další dva roky strávil jako duchovní správce farnosti Jeseník a nyní je farářem v Kozlovicích.

P. Marek Žukowski (11. 5. 1980)

Pochází z Mostů u Jablunkova. Studoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Havířově, kde maturoval v roce 1998. Nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a následně k pětileté formaci ke kněžství, kterou přerušil roční základní vojenskou službou v Olomouci. Jáhenskou službu vykonával ve farnosti Karviná a na kněze byl vysvěcen 24. června 2006. Jako farní vikář sloužil rok v Hnojníku a rok Hlučíně, farářem byl od roku 2008 v Malé Morávce a přilehlých farnostech. V Bohuslavicích působil v letech 2016 – 2017. V současnosti je nemocničním kaplanem v Ostravě.

P. Vojtěch Janšta (6. 8. 1982)

Pochází z Opavy. Po studiích na tamním Mendelově gymnáziu se rozhodl pro kněžství a nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích. Léta 2002-2007 prožil ve formaci v kněžském semináři a studoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na jáhna byl vysvěcen 16. června 2006 v Opavě a po jáhenské praxi v semináři a ve farnosti Ostrava-Svinov byl 28. června 2008 vysvěcen v ostravské katedrále na kněze a nastoupil jako farní vikář do farnosti Ostrava-Poruba. V letech 2012-2017 působil jako spirituál Biskupského gymnázia v Ostravě, v letech 2014-2017 navíc zastával funkci kaplana pro ostravské vysokoškoláky a v té době rovněž dokončil doktorandské teologické studium na univerzitě Palackého v oboru dogmatika. Má rád klasickou hudbu – hraje na varhany, na kytaru a rád zpívá; je rád, může-li být v dobré společnosti či v krásné přírodě nebo u zajímavé knihy, rekreačně si rád zahraje fotbal, volejbal či stolní tenis.