Narodil se v Dreiselu v Porýní, studoval gymnázium v Koblenz-Ehrenbreitsteinu a pak ve Vallendaru u Koblenz, kde roku 1934 maturoval. Svátost kněžství přijal 23. 12. 1939 a stal se členem řeholního institutu Schönstatt Patres. Následně dokončoval studia a pomáhal v Simburgu a Ehrenbreitsteinu. Pak působil v Schönau im Schwarzwald a následně ve Vidnavě. 1. února 1943 přišel do Bohuslavic jako kooperátor, od 1. 5. 1943 do 1. 9. 1943 byl administrátorem farnosti. Z Bohuslavic odešel v září 1944 jako kooperátor do Gdaňsku a v roce 1949 převzal pastorační péči o komunitu německých přistěhovalců v Buenos Aires v Argentině. V letech 1954-1956 se mu tam podařilo realizovat stavbu kostela a farního centra sv. Bonifáce. Zanedlouho se však z Jižní Ameriky vrátil do Německa a roku 1963 se stal farářem v diecézi Freiburg ve farnosti Hofstetten, kde působil až do své smrti. Za své dlouholeté požehnané působení v této farnosti byl jmenován čestným občanem Hofstettenu. Jeho pohřeb se konal na Schönstattu, poutním místě a světovém centrum mezinárodního Schönstattského hnutí.

Pocházel z Hlučína. Studoval německé gymnázium v Ratiboři (1916 – 1920), německé reálné gymnázium v Opavě (1920 – 1925) a následně teologii v Olomouci, kde byl 5. 7. 1929 vysvěcen na kněze. Od 1. 8. 1929 do 31. 10. 1930 byl kooperátorem v Medlově, vypomáhal také ve Vranově Lhotě a ve Šternberku, pak byl na chvíli administrátorem v Hraběšicích a od roku 1934 působil nejprve jako kooperátor a od roku 1936 jako farář v Novém Malíně u Šumperka. 12. 8. 1943 nastoupil do Bohuslavic. Vždy se považoval za Moravce, zpovídal moravsky a v době války pochoval několik ruských občanů, za což mu hrozilo stíhání. Nicméně vzhledem ke svému studiu na německých školách neovládal dobře češtinu, a tak se v souvislosti s německou otázkou na Hlučínsku po 2. světové válce dostal do obtížné pozice. V poválečném období mu o nedělích vypomáhal ponejvíce P. Dr. Alois Wyka, profesor z gymnázia v Hlučíně, který vykonával bohoslužby v Bohuslavicích, Lischka sloužil v Bělé a v Závadě. V květnu roku 1948 měl Lischka kvůli své údajné německé příslušnosti farnost opustit, avšak zůstal na faře, čímž vzniklo mezi farníky napětí a rozdělení, zastávali se jej ponejvíce farníci z Bělé a ze Závady. Do této situace přišel jako provisor k vedení duchovní správy P. Vincenc Hurník. Lischka setrval na faře a pomáhal provisorovi v matrikách, účtech, udělování svátostí a pohřbech. Nepřijal nabízené místo faráře ve Zdechově ani ve Vacenovicích kvůli obavám ze své německé jazykové příslušnosti. V roce 1951 mu byl odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, proto odešel ke své rodině do Hlučína a nastoupil jako skladový dělník u Bytostavu v Ostravě, kde jako částečně invalidní důchodce pracoval až do roku 1964. V roce 1969 mu byl státní souhlas vrácen. Vypomáhal pak ve své rodné farnosti. Zemřel v nemocnici v Petřkovicích a pochován je na hřbitově v Hlučíně.

Narodil se v chudé dělnické rodině v Polance u Ostravy. Tam také navštěvoval obecnou školu. Protože vědomostmi a nadáním vynikal nad ostatními žáky, povšiml si jej místní farář a přiměl rodiče, aby dali chlapce studovat. Tak se mladý Vincenc dostal na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, které zakončil maturitou v roce 1934. Jako jeho starší bratr i on se rozhodl pro duchovní dráhu a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. Poslední rok, po okupaci Sudet, pak dostudoval ve Vidnavě. Tam byl také 16. července 1939 vysvěcen na kněze. Protože ovládal češtinu i němčinu, byl poslán jako kooperátor do Zvole u Šumperka, kde žilo obyvatelstvo obojí národnosti. Od roku 1942 byl též administrátorem v Pobučí. 1. května 1948 byl ustanoven provizorem v Bohuslavicích. Prožil se svými farníky nástup komunismu a celé svízelné období totality, převedl je do časů znovunabyté svobody a jako farář jim sloužil až do roku 1999. Dožil pak v Bohuslavicích v domě na ulici Opavské a je pohřben na místním hřbitově.

Jedna z výrazných oblastí jeho života, na kterou farníci velmi často vzpomínají, byla jeho malířská a kreslířská činnost – své žáky od útlého věku upoutával P. Hurník v hodinách náboženství náčrty a obrázky, které doprovázely výklad učiva. Jeho talent pro kreslení se projevil už na gymnáziu a na doporučení profesora se mladý Vincenc věnoval samostatnému studiu v tomto oboru. Postupně se malba stala jeho celoživotním zájmem a zálibou. Využil svého nadání a s velkou pílí restauroval mnohá díla z minulosti a zároveň vytvořil rozsáhlý soubor vlastních děl. Odhaduje se, že za svůj život namaloval až 950 obrazů. Kromě portrétů a krajinářských námětů vytvářel nesčetná díla náboženská, z nichž mnohá zdobí všechny tři kostely naší farnosti.

Pochází z Kozlovic. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Kopřivnici a po maturitě v roce 1982 studoval na strojní fakultě VUT v Brně. Po promoci v roce 1987 absolvoval jeden rok vojenské služby a začal pracovat jako inženýr v automobilce Tatra v Kopřivnici. V roce 1990 vstoupil do kněžského semináře. Vysvěcen na kněze byl 22. června 1996 v Olomouci. Působil pak v Novém Jičíně a v přilehlých farnostech. V Bohuslavicích byl farářem v letech 1999 – 2005. Poté až do loňského roku byl farářem v Bílovci a děkanem bíloveckého děkanátu. V současnosti je farářem v Ostravě-Pustkovci.

Pochází z Nebor, městské části Třince. Poté, co se vyučil obráběčem kovů, pracoval tři roky v Třineckých železárnách a současně navštěvoval večerní studium v Ostravě-Kunčicích. Po maturitě nastoupil ke kněžské formaci do ročního kurzu v Teologickém konviktu v Litoměřicích a následně do olomouckého kněžského semináře. Na kněze byl vysvěcen 24. června 2000 v Ostravě. Kaplanoval tři roky Havířově a dva roky byl administrátorem farnosti Petřvald u Nového Jičína. V Bohuslavicích působil v letech 2005 – 2016. Další dva roky strávil jako duchovní správce farnosti Jeseník a nyní je farářem v Kozlovicích.

Pochází z Mostů u Jablunkova. Studoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Havířově, kde maturoval v roce 1998. Nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a následně k pětileté formaci ke kněžství, kterou přerušil roční základní vojenskou službou v Olomouci. Jáhenskou službu vykonával ve farnosti Karviná a na kněze byl vysvěcen 24. června 2006. Jako farní vikář sloužil rok v Hnojníku a rok Hlučíně, farářem byl od roku 2008 v Malé Morávce a přilehlých farnostech. V Bohuslavicích působil v letech 2016 – 2017. V současnosti je nemocničním kaplanem v Ostravě.

Pochází z Opavy. Po studiích na tamním Mendelově gymnáziu se rozhodl pro kněžství a nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích. Léta 2002-2007 prožil ve formaci v kněžském semináři a studoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na jáhna byl vysvěcen 16. června 2006 v Opavě a po jáhenské praxi v semináři a ve farnosti Ostrava-Svinov byl 28. června 2008 vysvěcen v ostravské katedrále na kněze a nastoupil jako farní vikář do farnosti Ostrava-Poruba. V letech 2012-2017 působil jako spirituál Biskupského gymnázia v Ostravě, v letech 2014-2017 navíc zastával funkci kaplana pro ostravské vysokoškoláky a v té době rovněž dokončil doktorandské teologické studium na univerzitě Palackého v oboru dogmatika. Má rád klasickou hudbu – hraje na varhany, na kytaru a rád zpívá; je rád, může-li být v dobré společnosti či v krásné přírodě nebo u zajímavé knihy, rekreačně si rád zahraje fotbal, volejbal či stolní tenis.

Narodil se v Lodži, v Polsku. Od roku 2004 působil jako pastorační asistent ve Frenštátu pod Radhoštěm. Po nástupu do olomouckého semináře v roce 2005 začal studovat na teologické fakultě. Po vysvěcení na jáhna v roce 2008 byl poslán do karvinské farnosti, jako novokněz strávil dva roky ve Frýdku-Místku a v letech 2010 až 2012 působil jako kaplan v Hnojníku. Od roku 2012 byl ustanoven farářem v Horním Benešově na Bruntálsku, v roce 2024 ustanoven farářem ve farnosti Bohuslavice u Hlučína.