V Bohuslavicích
Kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích oslavil v roce 2017 již svých 270 let od výstavby a vysvěcení. Krásná, vznešená barokní stavba se tyčí na vyvýšeném místě uprostřed vesnice a je tak bezesporu nejvýznamnější a nepřehlédnutelnou dominantou, kterou je možné spatřit už z velké dálky. Význam kostela a jeho dominantní postavení v obci je patrný už ze znaku obce, ve kterém jsou na modrém pozadí tři bílé lilie, což odkazuje na zasvěcení kostela Nejsvětější Trojici, a také stříbrná vlnka, která spolu s modrým pozadím znamená hojný výskyt rybníků v této oblasti.
Stavba chrámu
V Bohuslavicích stál starý dřevěný kostel, o kterém je první písemná zmínka z roku 1434. Tento dřevěný kostelík se stal za majitelů panství pánů ze Zuany již nedostačujícím a bylo rozhodnuto o stavbě nového zděného kostela. Projekt kostela s největší pravděpodobností vznikl v roce 1738. Stavbu kostela financoval ze svého jmění tehdejší majitel panství pan Jan Baptista svobodný pán ze Zuany. Základní kámen byl položen 20. října 1740 za přítomnosti zplnomocněného inspektora vysokého řádu Meritistů, představeného Konventu sv. Kláry v Opavě a přísežného správce knih knížectví opavského pana Františka Ludvíka. Stavba pokračovala velmi pomalu a byla několikrát přerušena v důsledku tzv. slezských válek mezi Pruskem a Rakouskem. Navíc pak ještě 9. června 1742 zemřel fundator pan Jan Baptista. Po uklidnění politické situace se ve stavbě pokračovalo za vydatné finanční pomoci vdovy po zemřelém, paní Kateřiny Alžběty svobodné paní ze Zuany a Palm. Stavba byla dokončena slavnostním nasazením špičky věže dne 1. srpna 1747 za přítomnosti mnoha významných církevních a světských osobností. Olomoucký biskup Ferdinand Julius von Trojer und Trojerstein kostel na podzim toho roku vysvětil za přítomnosti dalších tehdy významných církevních osobností- děkana Jana Libora Mancha, pana Conráda Bohanovského, představeného kláštera na Velehradě, a provizora v Bolaticích pana Alexandra Jambetha.
Vnější podoba chrámu
Dodnes není objasněno, proč právě v Bohuslavicích stojí tak velký a reprezentativní chrám. Patrně tato honosná výstavba souvisela se snahou přenést sídlo farnosti z Dolního Benešova právě do Bohuslavic. Kostel je koncipován jako jednolodní a je postaven v barokním stylu. Na prostor lodi navazuje kruhová část kněžiště. Západní průčelí kostela je členěné pilastry s římsovými hlavicemi, které nesou podstřešní vlys. Nakonec je celé západní průčelí zakončeno štítem. Na štítu je umístěna mozaika Ježíše s Apoštoly. Pod podstřešním vlysem je umístěné okno s motivy svatých. Hlavní vstup do kostela jev ose západního průčelí. Ze severní a jižní strany pak ke kruhové části kněžiště přilehají sakristie a kaple, v patře nad oběma částmi se pak nachází oratoře. Boční fasády člení vpadlé výplně, ve kterých jsou umístěné půlkruhem završená okna. Kostel je situován východo- západním směrem s oltářem na východ a vchodem na západ. Věž kostela je na straně východní a ne na západní, jak je tomu převážně bývalo. Tato věž se tyčí do výše přibližně třiceti metrů a je na ní umístěna kopule z měděné krytiny. Kopule je zakončena špicí s koulí, ve které jsou důležité dokumenty. Na vrcholku věže je umístěn symbol Nejsvětější Trojice.
Vnitřní výzdoba
Vnitřní výzdobu kostela sv. Trojice tvoří freskové nástěnné malby se štukou, sochařská výzdoba s reliéfy, obratová výzdoba, barevná okna (vitráže) a mozaika štítu kostela. Nástěnné malby jsou nádhernou výzdobou stěn a klenby provedenou technikou nazývanou freska, což je malba provedená do mokré omítky. Autorem freskových maleb je opavský barokní malíř Josef Matyáš Lasser (1699-1777).
Na stěně nad oltářem je monumentální fresková malba vytvářející iluzi skutečného mramorového oltáře se sloupy a sochami světců. Ústředním motivem je obraz Nanebevzetí Panny Marie, na stranách jsou zobrazeni sv. Ondřej, sv. Petr, sv. Pavel a sv. Jakub. Na bočních stěnách chrámu jsou rovněž iluzivní freskovou malbou vyhotoveny boční oltáře. Zobrazují výjevy ze života sv. Anny, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele a svaté Alžběty Durýnské. Na stropě kostela je nad kněžištěm freska podle výjevu v novozákonní knize Zjevení sv. Jana, nad okny vyobrazení čtyř západních církevních otců a mezi nimi na levé straně Zvěstování Panně Marii a vpravo výjev Ježíšova křtu. Klenbě lodi vévodí tři hlavní výjevy ze Starého zákona, které tradičně představovaly předobrazy Nejsvětější Trojice: 1. největší freska vidění proroka Izaiáše, který při pohledu na nebeskou slávu zakouší velkou bázeň a současně odpovídá na trojjedinou Boží výzvu: „Koho pošlu, kdo nám půjde?“ (Iz 6,8). 2. Abrahám hostí před svým domem tři posly, kteří mu zvěstují narození syna a kteří hovoří jako jeden Bůh současně ve třech návštěvnících – nad a pod freskou je latinsky napsáno: (Abrahám) „tři viděl a jednomu se klaněl“. 3. Stavba babylonské věže připomíná Boží jednání v Písmu, které je vylíčeno opět trojjedině slovy „zmateme“ (jim tam řeč) a „rozehnal“ (je Hospodin po celé zemi). Tyto tři starozákonní výjevy současně předesílají působení tří božských osob: Bůh Otec v Izaiášově vidění jakožto původce stvoření a povolání člověka, Bůh Syn Ježíš Kristus, jehož narození je podobně jako tehdy narození Izáka Abrahámovi a Sáře zvěstováno Panně Marii; a Duch svatý, který při Letnicích napravuje tragédii rozdělení jazyků u babylónské věže, takže si všichni přítomní věřící ze všech koutů světa navzájem rozumí (srov. Sk 2,1-12). Mezi okny představují menší fresky vlevo Boha Stvořitele a vpravo zjevení Hospodina Mojžíšovi v hořícím keři – způsoby, jak se Bůh zjevuje v dějinách.
Obrazovou výzdobu kostela tvoří barokní vyobrazení čtyř evangelistů a dvou světic (Tekly a Otilie); většinu dalších obrazů namaloval během své služby v Bohuslavicích tehdejší farář Vincenc Hurník. Oválný obraz nad hlavním oltářem zobrazující Boha Otce s mrtvým Synem Ježíšem Kristem na klíně a holubici jako symbol Ducha svatého je Hurníkovou replikou obrazu, který visel ještě ve starém dřevěném kostele, pochází určitě z doby před rokem 1611 a je v majetku Slezského muzea v Opavě. Dalším významným dílem je 14 obrazů křížové cesty, které maloval P. Hurník podle křížové cesty ve Velkých Hošticích, jejíž autorem je František Vavřinec Korompay (1723-1799).
Na dvou oknech prosvětlujících kněžiště jsou vyhotoveny vitráže podle návrhu Vincence Hurníka a zobrazují výjevy křtu Ježíše svatým Janem Křtitelem a Proměnění Páně na hoře Tábor. Stejnou technikou jsou provedena také okna nad hlavním vchodem (zobrazena sv. Hedvika) a prosklení nad vnitřními hlavními dveřmi (sv. Jan Sarkander).
Zvony
Již kostel, který byl dřevěný a předcházel kostelu dnešnímu, měl své zvony. Dva z nich byly pravděpodobně přeneseny na věž dnešního kostela. Tyto zvony zde zůstaly až do první světové války, kdy byly roztaveny a použity k výrobě zbraní. Zůstal pouze zvon největší, který byl větší než okna na věži a nebylo by snadné jej sundat. V období mezi válkami byly zvony doplněny na čtyři kusy, ale nemáme o nich bližší informace. Z výpovědi nejstarších občanů ale víme, že za druhé světové války byly tři z nich rekvírovány a zůstal jen nejmenší umíráček. Kvůli největšímu zvonu musela být okna na věži ve spodní části vysekána na každou stranu nejméně o deset centimetrů, aby mohl být sundán. Malý zvon byl ještě za války doplněn novým zvonem, který byl však ulit z hliníku a dlouho nevydržel. Po válce byly pořízeny zvony nové, které byly ocelové a byly odlity ve Vítkovických železárnách. Jejich zvuk byl slabší a zvony byly proto nahrazeny novými ve druhé polovině sedmdesátých let. Ocelové zvony pak byly uloženy dole ve věži až do té doby, kdy si farníci v Bělé v 90. letech rozšířili kostel a přistavěli novou zvonici. V současnosti se v chrámové věži nacházejí čtyři zvony: první z roku 1975 je nadepsán „Ke cti Svaté Trojice“; další tři byly pořízeny v roce 1979: 8q Panna Maria, Královna posvátného růžence; 4q zasvěcený jubileu 1100 let příchodu Cyrila a Metoděje; umíráček 180 kg věnovaný sv. Cyrilu a Metoději, aby uchovávali ve farnosti víru.
