v Závadě
Protokol z r. 1754 uvádí, že v Závadě je kříž, u něhož se obyvatele modlí, pokud nechodí na bohoslužby do kostela v Bohuslavicích. Tak tomu bylo až téměř do konce 19. století. Tehdy se podařilo uskutečnit přání obyvatel Závady, aby měli ve své obci místo pro bohoslužby. V roce 1882 byla postavena kaple sv. Urbana na pozemku rodiny Kubíků (později vedená pod č. 53). Sloužila zejména pro společná modlení vesničanů a bohuslavičtí lokální kaplani a jejich pomocníci sem docházeli vykonávat bohoslužby při mimořádných příležitostech. Pravidelné nedělní bohoslužby byly jen ve farním kostele. Situace se změnila až za 2. světové války: tehdy byl P. Karel Plaček zbaven funkce faráře, nicméně zůstal na bohuslavické faře, a tak společně s ochotnými občany Závady uzpůsobil místní kapli ke slavení bohoslužeb. Docházel k nim pravidelně v neděle i ve všední dny. Po válce pak do Závady dojížděl ponejvíce farář Lischka a nedělní bohoslužby vykonával v Bělé i v Závadě; po jeho odchodu byly mše svaté v závadském kostele pouze jednou za dva týdny. Situace se změnila až v 70. letech, kdy P. Hurník díky pomáhajícím kněžím mohl zajistit každotýdenní bohoslužby v každém kostele farnosti.
O stavbě a dalších proměnách kaple máme jen velmi kusé a neúplné zprávy. Víme, že o posvícení roku 1898 byl posvěcen nový kříž, postavený před kaplí. Roku 1939 byla kaple nově omítnuta.
Již od začátku 50. let sílila snaha o opravu a rozšíření kaple. Zvláště se poukazovalo na špatnou střešní krytinu. KNV v Ostravě sice v roce 1956 povolil opravu kaple, současně však zamítl jakoukoli možnost rozšíření. Počátkem prosince 1957 tedy byla zahájena dlouho odkládaná generální oprava. O její organizaci se zasloužil kostelník Augustin Kretek. Byla opravena střecha, fasáda a věž, všechny práce provedli farníci. V roce 1963 získala kaple nové varhany z kostela v Kerharticích, zbořeného po vybudování kružberské přehrady. V roce 1970 pak konečně proběhla oprava spojená s rozšířením kostela – farníci zde zdarma odpracovali 3114 hodin. Kaple mohla nyní pohodlněji pojmout více farníků. V roce 1994 byla vyměněna okna a provedeny venkovní omítky a nátěry (za více než 70 000 Kč). V roce 2001 byl upraven prostor kněžiště a pořízen nový oltář i nová zpovědnice. V roce 2003 byla opravena střecha (350.000 Kč) a v roce 2010 pak byla provedena poslední, velká oprava – kompletní rekonstrukce interiéru v nákladu 600.000 Kč.
V kapli se nachází původní dřevěný oltář v novogotickém stylu s centrální sochou sv. Urbana. V prostoru kostela pak zaujmou dřevořezby Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Neposkvrněného srdce Panny Marie a čtrnácti výjevů křížové cesty. Interiér je obohacen o tři obrazy P. Hurníka: Panna Maria Růžencová, sv. Barbora a sv. Florián.
Jedna terminologická poznámka: Závadští jsou zvyklí říkat svému kostelíku „kaple“. Z pohledu církevního práva se však jedná o kostel, byť malý, protože se v něm pravidelně konají veřejné bohoslužby. Je to tedy tzv. kostel filiální, podřízený bohoslužebnému režimu kostela farního.
