Není divu, že jsem farníky v neděli 26. května v závěru bohoslužeb patřičně šokoval, když jsem jim oznámil, že v červenci odcházím do jiné farnosti. Biskup Martin mě loni v září ustanovil farářem v Bohuslavicích a sám jsem toto jmenování chápal jako potvrzení svého místa, které tak mělo vykazovat určitou stálost. Není divu, že se proto mnozí farníci nyní ptají: Proč zase ten náš farář odchází, sotva jsme si zvykli? Jinde jsou faráři bezmála třicet let, a nikdo je nemění…
Probíhá mistrovství Evropy ve fotbale, a tak dovolte jeden fotbalový příměr. V každém zápase má trenér možnost vystřídat hráče v poli za čerstvé síly z lavičky. Někdy je takové střídání zcela zřejmé, když se např. někdo na hrací ploše zraní nebo už viditelně fyzicky nemůže. Jindy je střídání více taktické: trenér potřebuje oživit hru v určité části hřiště, reagovat na vývoj zápasu, dát důvěru dalším hráčům, stáhnout z hřiště toho, komu se nedaří plnit, co bylo domluveno, nasadit nějaké překvapení atd. Bylo by krátkozraké nadávat na trenéra, že poslal na lavičku našeho oblíbeného hráče, pokud tato změna prospěla celému týmu. Trenér má zodpovědnost a dělá, co považuje za nejlepší pro herní výsledek. Snad trochu podobně lze vnímat roli biskupa, který má na starost mančaft kněží, skrze něž spravuje svou diecézi a všechny její farnosti.
Číst dál: Loučení aneb střídání ve prospěch týmu
Vlahé květnové sobotní ráno nasvědčovalo tomu, že bude nádherný slunný den, a opravdu také byl. Autobus postupně nabral farníky z Bělé, Závady a Bohuslavic a vyrazil s námi směr zlínský kraj, abychom zhlédli, poznali, nasáli a okusili něco z duchovního dědictví mariánských poutních míst tohoto kraje.
Po logistických úpravách trasy, s ohledem na rozměry autobusu, jsme se krajinou veřovických vrchů dostali do obce Zašová. Některé jejich obyvatele známe z pravidelných propracovaných a umně předvedených divadelních představení v naší farnosti. Zde nás už čekal místní pan farář, který nás uvedl do prostoru barokního poutního chrámu Navštívení Panny Marie. Obraz Panny Marie visící nad oltářem je spojen s příběhem křesťanského rytíře, který se ukrýval v lese před Tatary a na smrt unaven se modlil k Panně Marii. Když pak únavou usnul, viděl ve snu Matku Boží s děťátkem v ruce, jak mu spouští svou levou rukou šňůru, aby se jejího konce chytil a kráčel za ní. Když procitnul, zjistil, že je v neznámé krajině u studánky blízko vesnice. Z vděčnosti za záchranu slíbil, že postaví kapličku, v níž bude obraz Pannu Marii zachycovat v té podobě, v jaké se mu ve snu zjevila. Tedy se šňůrkou v levé ruce. K poutnímu chrámu přiléhá klášter původně řádu Bosáků Nejsvětější Trojice (trinitářů), který vykupoval křesťanské zajatce. Na našem území řád působil pouze v Praze a právě v Zašové. Areál kláštera byl v minulosti využíván například jako Domov sv. Josefa nebo domov pro osoby se zdravotním postižením. Dnes se snaží občanský spolek Matice Zašovské o obnovu trinitářského klášterního areálu, tak aby plnil sociálně společenskou a duchovně kulturní funkci. O tom nám její člen se zanícením povyprávěl a provedl nás prostory, které se renovují. Po modlitbě, zpěvu a případném nákupu poutních oplatků jsme se vydali valašskou krajinou směr Zlín.
Číst dál: Kde jsme byli a jak bylo na farní pouti
Sestry a bratři!
V některých částech světa, které se vyznačují dlouhými obdobími sucha a hladomoru, jdou lidé různých etnických skupin tak daleko, že se navzájem zabíjejí pro kanystr pitné vody nebo přístup k potoku. Je to válka hladu a žízně, která se často vede holýma rukama. Děje se to i v Etiopii: pouze 14 % obyvatel zde má přístup k pitné vodě, takže nezřídka dochází ke krvavým střetům mezi vesnicemi kvůli jejímu používání. Proto jednou z prvních věcí misionářské práce je shromáždit prostředky na vykopání studní. Náklady jsou ovšem vysoké. Už jen dopravit do této neprostupné a odlehlé oblasti hloubicí stroj vyžaduje tři tisíce eur a náklady na samotné hloubení jsou také drahé. Zachraňují však lidské životy. S podporou církve, nadací a dárců byla vybudována stovka studní a záměrem je pokračovat dál. Hloubicí stroj přijíždí v suchých měsících, kdy neprší, a může se tak dostat do vesnic, které jsou v období dešťů zaplavené, a cesty tak nejsou sjízdné. Technici udělají prohlídku, lokalizují hladinu spodní vody a zjistí, jak je hluboko, spustí trubku, a pokud je to dobré místo, přistoupí k výrobě cementového základu a čerpadla, které vyvede vodu na povrch. Když vytryskne první voda, celá vesnice propukne v oslavy. Ženy přicházejí naplnit kanystry, některé pijí, některé se sprchují, některé si s vodou hrají jako blázni, některé radostí tančí, všichni stojí kolem studny celé hodiny a uvědomují si, jak velký dar dostali.[1]
Číst dál: Homilie na slavnost Seslání Ducha svatého
Sestry a bratři!
Nemám rád, když diváci odcházejí ze stadionu dříve, než skončí utkání – děje se to v situaci, kdy už je zápas jasně prohraný. Vyznívá to ovšem tak, že fanoušci jsou se svými týmem soudržní tehdy, když se daří, když se jim to líbí, když jim to dává dobré pocity z vítězství; ale když se nedaří a nějaké utkání se pokazí, nevytrvají a utíkají od zklamaných nadějí a hořkých pocitů pryč domů. Jenže fanoušci jsou součástí týmu – ne sice ústřední a nepostradatelnou, ale přesto docela zásadní: vždyť právě oni tvoří zájem o hru, oni ženou své oblíbence do boje a k vítězství. Netečný divák, který není vtažen do zápasů, je poloviční divák.
Snadno si zvykáme, že jsme diváci mnoha věcí kolem sebe, kterým můžeme přihlížet, pokud je to pro nás zajímavé, ale můžeme z toho kdykoli vystoupit. Avšak nelze být diváky ve svém vlastním životě, zvláště ve vztahu s druhými a s Bohem.
Číst dál: Homilie na Zelený čtvrtek
Co myslíte: Trestá nás Bůh? Obvykle se to tak říká: „Pán Bůh měl potrestal.“ Nebo: „Uvidíš, Pán Bůh tě potrestá!“ Pokud je trest spravedlivá odplata za to, co jsme spáchali, tedy že pykáme bez slitování, pak nás Bůh rozhodně netrestá! Ale trest je také cestou nápravy, šancí na proměnu, polepšení. A tady Bůh jistě pracuje na tom, abychom se poučili, zpokorněli, změnili se, obrátili apod. Bůh nás tedy spíše vychovává vším, co se nám děje, aby nás přiváděl na správnější cestu. Trestáme se především sami – následky svých hříchů nebo hříchů druhých.
Když však čteme starozákonní příběh o potopě, vypadá to, že Bůh skutečně spravedlivě trestá: rozhodne se totiž skoncovat se stvořením a zahubit lidstvo, které je zkažené a plné bezpráví. Opravdu chceme věřit v takového Boha, který ničí to, co stvořil, a lituje toho, co udělal? (srov. Gen 6,6)
Číst dál: Homilie o 1. neděli postní
Homilie na 4. neděli v mezidobí B
Sestry a bratři!
Naše bohoslužby jsou veřejné, tzn. že nikdo nezamyká dveře a každý může do kostela vstoupit, aby viděl, co se zde odehrává. Křesťanství není tajnůstkářským spolkem, který provádí tajemné rituály skryté zrakům běžných smrtelníků. Zřetelně to vyjadřuje konstatování dnešního evangelia, že Ježíš působil ve městě Kafarnaum: z vesničky Nazareta přichází do města a vstupuje do středu dění, do synagogy, podobně pak obchází jiná města a vesnice. Ježíš sám před Pilátem potvrzuje: „Já jsem mluvil k světu veřejně.“ (Jan 18,20). I církev je tedy pro svět, ve světě a otevřená světu. Avšak také v sobě nese, střeží a prožívá tajemství víry. Proto ne vše je v církvi pochopitelné pro všechny a na první pohled. My jakožto věřící se ovšem máme učit tato tajemství chápat. Mši svatou může každý pozorovat na obrazovce, její hluboký smysl se však otevírá jen tomu, kdo žije s Kristem. Jedním z takových tajemství, které dnešní svět vidí, ale nechápe, je i kněžský celibát. Kněží žijí ve světě veřejně, jejich způsob života je však tajemstvím, jemuž je možno porozumět jen ve světle víry. Kvůli nepochopení světa a kvůli politováníhodným kněžským zradám pak různí samozvaní mluvčí světa i církve vykřikují, že by celibát měl být zdobrovolněn, ne-li zrušen. Jako věřící bychom však měli ve světle evangelia chápat tajemství toho, co kněží žijí. Pojďme si proto několik věcí připomenout a vysvětlit.
Číst dál: Nedělní homilie - k aktuálnímu dění a otázkám v církvi
I. Bohoslužby a svátosti
Křty: 17 (loni 24, předloni 33), z toho 12 z Bohuslavic, 3 ze Závady, 2 z Bělé; jeden křtěnec byl dospělý, jedno dítě ve věku 4 let a ostatní děti do jednoho roku života. Svatby: 5 v Bohuslavicích. Prvokomunikanti: 27 z Bohuslavic, 4 ze Závady a 9 z Bělé; připravuje se nyní 18 dětí z Bohuslavic a ze Závady. Svátost biřmování byla udělena 22 osobám z farnosti. Počet rozdaných svatých přijímání se pohybuje okolo 35 tisíc.
Navštěvoval jsem během roku (pravidelně či jednorázově) cca 30 starých a nemocných s udílením svátostí. Pohřby: 27, z toho 13 v Bohuslavicích, 4 v Závadě a 10 v Bělé.
Číst dál: Bilance – ohlédnutí za rokem 2023 v bohuslavické farnosti
